Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Momentální zoufalství jednoho idiota.

26. 02. 2009

1972

Autor

sobeanonymem

Je mi smutno.

Smutno.

Nevím co s tím.

Vykřičet to

nebo dusit uvnitř.

Dál si drtit palec.

To pomáhá.

Smutno.

Prostě pocit.

Tlačí na mozek.

Nejde myslet.

Jakoby už nikdy

nemělo bejt

líp.

A nebo mělo.

Tím hůř.

Najednou se divíš,

proč to předtím

tak bolelo.

Je ti obyčejně

trapně

a zkoušíš

znovu vstát

A pak se ten

pocit vrátí.

Zpět do kolen.

A znova.

Kruci.

Tak už mě pošlete

někam.

Nebo čekejte.

Kolik slané

vody je potřeba,

aby přestala fungovat

klávesnice?

12 názorů

clovrdik

03. 11. 2012

Dát tip

rozhodně víc, než sladkýho kafe :-)

NightStalker

31. 01. 2011

Dát tip

Moc Hezké...Povedlo se...

Stařec_007

03. 01. 2011

Dát tip

Vykřičet, to pomáhá :)T

Aleinad

10. 07. 2010

Dát tip

konec to vylepšil :- )

mysl se vaří v hrnci citů holt jsme jen buňky v polívce až budem zítra sítí bitů chemické smutky spláchnem v C (Vydrž. Žádná neurotransmiterová zálivka netrvá věčně. Kdo pochopí mechanismus, který se v něm děje, ten ho snadněji přečká. )