Zatáčka

Ozve se rána,bliká tu světlo
celej svět dostává krvavej ráz.
Mý černý fáro se se stromem střetlo,
jdu bílým tunelem,na zádech mráz.

Tunel se rozsvítí,přede mnou auto,
tak černý jako můj kraťoučkej stín,
budu zas řádit,se svojí partou,
ale už nesundám ze stromu klín.

R:Závora zvedá se,
  zelená svítí.
  Zatáčka smrti už otvírá chřtán.
  Pod mojim stromem jen rozkvete kvítí
  a já už navěky pojedu sám.

Je to snad zázrak,jsem zase zpátky
vidím jen rovinu pod hustou tmou.
Snad je to sen,vždyť život je kratký,
možná jen hraju si s kouzelnou hrou.
Jedu dál silnicí,hustá tma skrývá
překrásnou krajinu okolních luk.
I přes tu cestu,která mi zbývá,
vzdávám se pocitu pekelných muk.

Do očí blýsklo mi omamné světlo,
kaskáda blištivých barevných par.
Radši bych nebe však dostávám peklo,
zatáčka smrti už nabýrá tvar.

R:

Já sám tento příběh vám vyprávím stále,
za chvíli bude to sedmnáct let.
V zatáčce smrti a nikdy ne dále,
můj život ukončí smrtelný  sřet.

R:Závora sklání se,červená svítí
zatáčka smrti už zavřela chřtán.
Pod mojim stromem už rozkvetlo kvítí
a já už navěky jezdím tu sám...