jsou chvíle II

***

Perlíš...

hej

..taky se nadechuji, četl jsem bez dechu :o) **

***

*

Jsou dny, kdy svítá o trochu dýl, člověk v tom lítá, touhou se zpil! Iluze Lásky nechce se vzdát, v náruči krásky zapomínat, že život jsou i ta nároží šedivá, nuda a beznaděj,i rána truchlivá, z té bídy vezdejší u srdce zebe, a nad ní slzy svý prolévá nebe, pošmourné, šedivé a samý mrak, pereš se s osudem, pereš jak drak, ačkoli se někdy jen pocit marnosti v duši Tvé bláhové tichounce rozhostí...

Je to příjemně obrazné.Úplně to vidím.Taky bych po ránu občas někoho nebo něco zabil.I sebe...Ale ještě ten dech na to nadechnutí stačí.

líbí "půnebí", je to hezky rozlité

Aha, to je pokračování :o)*

Z hĺboka dýchať... veru sú dni...*

*

*

konec to trochu žene do věčné ambry, ale jinak se mi to líbilo

*

moc hezky napsané, vyjádřené jinými, zajímavými metaforami :-))) TIP

Na upršená okna a dny k nerozednění mám vzpomínky hezké… ale zima a chlad, to by se mi taky nelíbilo…* :o)

Zase tak přesvědčivé, až se tají dech!*

Do zítřka to rozdýchám úplně, už jsem slíbila chvíle III :-) Díky

... i když pochmurné... líbí se my ty tvoje chvilky... hlavně, že dýcháš, holka :-)