Co může k tomu říct?

Vystavěl labyrint, jen aby se v něm ztratil,
do okovů vlastní ruce zakoval,
za iluzí hnal se, doběhl ho sen,
uprchlý vězeň, sám za mříže se vrátil.
Co může k tomu říct, když ze sna mluví jen?

 Svoboda, krásná přítelkyně z mládí,
věrně milovaná, denně zrazovaná,
přišla dnes ochránit nevděčného syna,
v chvíli, kdy věčná sokyně ho svádí.
Co může k tomu říct? Že doba je už jiná!?

 V poutech, snad proto nespoutaný,
za klíčem ruce vzpíná,
ne zítra...dnes...TEĎ musí žít,
dřív než čas obrousí všechny hrany.
Co můžu k tomu říct? Vždyť BÝT je víc než mít!

 Promluví do duše můj tichý hlas?
Slyšel mě, rozuměl, stejně jde dál,
on to ví, já to vím: cesta se nekrátí,
vine se od srdce každého z nás.
Ať řekne cokoliv, nikdy se nevrátí!