3. světová válka

Přijela z pomala pod rouškou zákeřnosti,

aby polámala lidem zdravé kosti.

Běží po břehu otrávené řeky,

z dálky slyšíš umírající skřeky.

Tam, kde lidé se v písku a kameni hrabou,

tam koření klíček těch co svobodu chcou.

Modré nebe a na něm jiskřící hvězdičky,

červeno-bílé záhony a na něm chtivé kytičky.

Kytičky, co otrávenou vůni svobody šíří,

politickou situaci matičky země snadně víří.

Kdo bude zalívat květy nové svobody,

z čeho budeme skládat radostné ódy?

To do ruky kusy kovu všichni potichu berou,

a na kytky se jedni ano a druzí nevyserou.

Pro svou malou kamennou zahrádku,

nezůstane nikdo sedět na nemastném zadku.

Až kytičky vyrostou a nebudou už půdu mít,

budou je muset zahrádkáři na naši zem nasadit.

Tu táži se sebe, jestli chci někomu svoji svobodu dát,

nebo budu o vlastenectví své země pevně bojovat?