Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa VŠB
Autor
Noyjl
Na VŠB
Cítím se jako dno, co nemá svou mez
Jáma, kterou padáš, a nikdy nenarazíš na zem
Do tmavé noci voláš a poslouchá Tě les
Jeho odpovědí je ticho, co vnímáš jako sen
Ctím chlad vzduchu dotýkat se mého dechu
Rozbíjet po tisících naděje a život v spěchu
Neznám směr, posadím se tu v mechu...třeba na tisíc let
A pak ucítím dno co nemá svou mez
Mezitím co tady sedím,
učím se stínům naslouchat
Mezitím co tady sedím,
ticho se mění a slyším stromy řvát
Pohlédnu na oblohu na měsíc v úplňku….oko noci
Jeho svit mění se v zatmění a znamení mě na ruce pálí
Cítím divný ostrý pocit,
pod kůži se vryje oheň a pálí.
Na mé bezvládné tělo vrhají se zmije,
co přes den ukryly se pod kamenem
Co přes den ukryly se pod kamenem,
kde mrtvola v zemi hnije.