Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sea možná...
01. 03. 2009
14
10
1007
Autor
Marcela.K.
III.
Nechci se dívat do mapy
na cestu která spolkla mi tě
vždyť jsi mi ani nezamával…
já vím
nejsem přec malé dítě
Chtěla jsem jenom srdíčko
Mělo být jako pohlazení.
usmála bych se maličko
muž asi tohle nedocení
Křídla mám steskem přistřižená,
brouzdám se sama po zemi
Zapomněl jsi?
Jsem jenom žena
a možná všechno zdá se mi
10 názorů
Smutná, snad i trochu ukřivděně působí. Jak utěšit, když tam, odkud čekáš, slova nepřicházejí... Třeba to tak nemyslel, ale myslel; na Tebe :-)
Tací jsme my muži.
Smím Ti něco prozradit?
V té chvíli, kdy se takto chováme, je v nás jiskřička nepokoje, tichý hlas svědomí, jejž naší zpupností přehlušujeme. Tento nepokoj si odnášíme s sebou, byť bychom šli sebedál.
Hlas tichý, ale o to vytrvalejší.
Až jej donutí k návratu, nezavírej mu vrátka.
děd Ed :-)