Hýčkej si mne

hýčkej si mne

chvílemi svítím

jak rozzářené slunce

jak jedna záchranná lampa

na temné ulici

jindy zas připadám si

jak poslední déšť

co se vsákne

a už nic

jak mlha

co s ránem se rozplyne

v nenávratnu

někdy

až na nejvyšším vrcholku

nacházím se

svět rozprostřený pod sebou

někdy plížím se údolím podél řeky

chci vcítit se byť do kapky jediné

a čekám na vodopád

abych s ním se mohla

co nejhlouběji zavrtat

do země

i do jeskyní pod ní

co nejhlouběji

s tebou bez tebe

do tebe

ty do mě

a zapomenout aspoň na chvíli

na okolní pozemský svět

utřídit si myšlenky

a nadechnout se

než se tam vrátím zpět