PARALELNÍ SVĚT-64

Uměle vytvořená bílá mlha z dýmovnic zahalovala prostranství nedaleko lesa. Vněm zmateně pobíhali němečtí vojáci a český četníci, kteří vůbec nechápali, co se to děje. Dým zakrýval místo, ve kterém stál nákladní automobil, který měl kolem sebe vytvořenou ochrannou clonu proti spatření a přiblížení se k němu. A to z toho důvodu, že měl píchlé kolo, které major Karel Pokorný chtěl rychle vyměnit.

 Ten zasunul pod spodek náklaďáku hever a začal jej nadzvedávat. A za chvíli klíčem počal povolat šrouby u píchlého kola.

„Já vám pomůžu, pane majore,“ ozval se nadporučík Mirek Vincent, který vylezl z korby.

„Vytáhněte rezervní kolo,“ sdělil mu Pokorný, jemuž se už podařilo uvolnit všechny šrouby na kole. Vincent odmontoval kolo, co bylo na zadní stěně kabiny a za pomocí majora jej sundal.

„Tohle píchlí kolo dáme na jeho místo. Nic tu nesmí zůstat!“ vyhrkl Pokorný a oba zasunuli kolo ke stěně kabiny. Nadporučík jej přimontoval, zatímco major začal nasazovat kolo. Vincent mu s tím pomohl, přičemž se obezřetně rozhlédl. Dým z dýmovnic stále dost zakrýval prostor kolem nákladního vozidla a ochranná clona pořád byla kolem něho.

„Sakra, za dvě minuty přestane vochranná clona existovat,“ řekl nadporučík, když se zadíval na display rozkládacího dálkového ovladače, kterým ovládal speciální vůz. Ten se nacházel ve vzduchu nad nimi a byl též v ochranné cloně.

„To akorát vyjde!“ mínil major, který dotahoval zpoceně šrouby u kola. Mezitím dva Němci v dýmu narazili do neviditelné stěny, která jim zabránila jít dál. Oba vojáci zůstali užasle sedět na zemi a nechápavě hleděli před sebe.

  Ve stejnou chvíli začal k sobě přicházet postřelený voják, který ležel několik metrů před předkem náklaďáku, a to uvnitř ochranného pole. Pomalu nadzvedl hlavu a spatřil před sebou stojící nákladní vůz, u kterého byla dvojice postav v civilních oblecích. Několik vteřin na ně hleděl, přičemž zaslechl češtinu a všiml si, že jedna postava má přes rameno pušku. Přes bolest, co mu pronikala celým tělem, sáhl po pušce, kterou za chvíli obouručně uchopil.

„A je to! A rychle jedeme pryč!“ řekl Pokorný, když dotáhl poslední šroub a shýbl se k heveru.

„K zemi!“ vykřikl nadporučík, který postřehl o několik metrů dál ležící postavu s puškou v rukách. Přitom prudce strčil do majora a sám se vrhl na zem. Současně třeskl výstřel a kulka prolétla těsně nad Pokorným, který se okamžitě hbitě překulil pod spodek nákladního vozidla. Vincent ve stejný okamžik vleže zalícil pušku na německého vojáka, který vypálil podruhé. Kulka zasvištěla těsně vedle něho a on o zlomek vteřiny později vystřelil. To už také z pistole pálil major, který ležel pod předkem náklaďáku. Ležící Němec sebou škubnul, ruce mu s puškou klesli a on zůstal bezvládně ležet.

„Děkuji vám. Zachránil jste mi život!“ pronesl Pokorný.

„Vy jste mi ho zachránil předtím. Ochranná clona už skončila!“ vyhrkl nadporučík a zadíval se do pozvolna mizejícího bílého dýmu.

KONEC ŠEDESÁTÉ ČTVRTÉ ČÁSTI