Budou Vánoce...

Čas se blíží a budou tu opět Vánoce.

Přijdou a zas rychle odejdou do času a do památníku.

Věnování od Ježíška v moderní podobě. Jak ten by plakal v době inovací reklam a poutavých vyzvání ke šťastnému žití z marnosti. A proč dárky ?  Když největším dárkem je skutečnost, že tu stále jsem a jsme. Radovat z toho každého jednoho dne, jedné minuty a vteřiny... Ne to je víra v něco, co dnes vypadá jako starý ochozený raglán, sic se v něm dobře cítíte, ale dobře pro okolí nevypadáte.

V době reklam a štěstí na hypotéku, která Vám dává zaručené jistoty trojnásobku štěstí a ještě k tomu bonus, prodloužím Vám za 5 český eurokorun dokonce i život. Tak to je doba dnešních Vánoc...

Televize Vás vede, okolí inspiruje. Vláda Vám věří, že budete i nadále platit daně a že bez jazyku se Vám bude dobře a spokojeně žít. Nemluvit a žít. Lehce protichůdné jako jít bez lana proti divoké vodě bez lodě a bez kapitána.

Snad se duchovní rozměr Vánoc neztratí. Ale čím dál víc o tom pochybuji? Jaká je role vlastně vánoc? Pro okolí. Dárky, dárečky - čím více tím lépe, ne já se nerouhám, jen se dívám na setkání rodin a jejich příslušníků v poněkud nasládlé atmosféře a tím se splní vánoční povinnost. Dáme si dárky bez lásky. Přece stály tolik peněz...

Ježíš by asi plakal a srdce by se mu zahalilo do tmavého roucha. A přece se nedá nebojovat proti tomu, jak vyhrává jen pohodlnost a marnivost. Láska za peníze se koupit nedá. Srdce se nedá nikdy zmanipulovat, nebo jen na krátko….  Cesta na krátkou trať. Ale nestačilo by málo?. Nestačí!! Ta chtivost doby vše zničí. Jen nakrátko...

 Život je natolik moc krátký... A asi je tomu tak dobře…Co by lidé dělali, kdyby byli nesmrtelní? Nejen dobro, ale spíše více zla. Jistota by je vedla dále, hranice lidství by již ani možná neexistovaly. Jen strach o sebe a bát se, když ne lidí, víry, tak alespoň smrti….. Je toto ten manitel, bariéra uvnitř člověka ?

Vše by bylo krásné k blahu bližnímu, kdy se něj myslelo…..   Já, jsem já, - nepochybuji…. Tedy nejsem.  

Vánoce jsou srdcem roku a jsou právě v zimě, kdy by si lidé měli uvědomit, že teplo je ve stínu zimy, tedy dobro uprostřed zla.  Ale na pochybnost o sobě nebo o nás není čas. Tu Vám ani nikdo nedovolí.