Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSbohem
Autor
HadrovaPanenka
Ona:
Ležíme spolu na posteli tak jako nespočetněkrát předtím
Dnes je to jiný, dnes naposledy, sex na rozloučenou..
Poslední s tebou, poslední tady
Líně vedle sebe ležíme, musím to být já, kdo se zvedne a půjde ... nevrátí se
natahuju na sebe oblečení, tvá ruka se dotkne holých zad….. „ Nechoď.“ Zoufalý hlas. Musím, já přeci musím. Nemůžeme být spolu, i když chceme…
Mlčím, zakroutím hlavou, zapínám si kalhoty a pomalu dělám ty těžký kroky..
U dveří se otáčím, sedíš tam jako hromádka neštěstí, tvoje krásný nahý tělo vypadá bezbranně
Po tváři se mi kutálejí slzy, jsou horký, „ Hodně štěstí,,,v životě.“ Taky pláčeš, chtěla bych se ti vrhnout do náručí a zůstat v ní!! Chtěla bych se tě dotýkat, chtěla bych….
„ Sbohem.“ Zašeptám, poslední pohled, poslední…
Zavírám dveře. Velký, huňatý pes na mě podezíravě kouká.
Pohladím ho po obrovské hlavě. „ Ahoj čumáčku.“
Mráz mě štípe do tváře, je to protivný.
Naposledy se otáčím k tvému oknu, světlo dopadá na naši jabloň, vlastnoručně vyrobená houpačka se ani nepohne..
Zapaluji si cigaretu a nasávám lahodný kouř
Je to ten okamžik, kdy se rozhodujeme, co chceme
Chci být s tebou, ty chceš být se mnou, ale nejde to, proč?
Jsem cikánka a ty máš skinheadský kamarády, rozbili by ti hubu, zabili tě.. Co já vím?
Prostě kurvíš “vaši “ rasu
Je mi z toho smutno
Nechci riskovat tvoji kůži
bolelo by, kdyby se ti něco stalo kvůli mé barvě
A tak od tebe utíkám . . .
Odpusť mi, ani nevíš jak moc bych si přála být stejná jako vy ..
On:
Leží vedle mě, je tak krásná
Dotýkám se jejích hladkých zad „ Nechoď.“ Zoufalost se mi nepodařilo potlačit
Zvedá se a odchází, má lesklý oči
„ Sbohem.“ Zavřela dveře a odešla.
„ Sbohem lásko.“ Říkám potlučeným dveřím
Už nikdy, nikdy se jí nebudu dotýkat,
nikdy nepohladím po havraních vlasech,
nebudu líbat krásné plné rty?
Nechal jsem ji odejít, nebojoval jsem..
Sedím tam sám, v tom prázdným pokoji
Kdyby se o ní dozvěděli mohli by jí ublížit, její rodině, mohli by . .
Můžou všechno,
raději jít s nimi než vyčnívat,
všude mají známý
Jsem srab, odpusť mi to, že tě musím chránit tímhle smutným způsobem