věneček z myrty

Hlavou mi stále procházíš
jak nekonečným tunelem
cestou dlouhou mě provázíš
když vedle sebe spolu jdem.

Jsi jak mladá myšlenka, velká,
která se prvá zrodila
jsi stále ta na kterou čekám
jež vráti se .
Bolest rázem jsi odhodila
a zapoměla jsi na ty chvíle
které jsme spolu prožily?
V přívalu světa ztratí se
snad neůspěchy a omyly.

Sliboval jsem velké věci
snad podobné horám
mužské jsou však plané kecy
které se snaží vložit k nohám.

Přiznávám,
že ač svůj život
malo druhým sebe dávám
s modlitbou je mi milo
když vím, komu život odevzdávám.

Miluju tě ač láska planá
mi záda jednou ukázala.
Za své chyby, chříchy světa
po lásce je vždycky veta.

---