Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyž chybí láska
09. 03. 2009
10
16
2605
Autor
macecha
Má slova jsou syrová
tak i mé rýmy
snad proto
že něžnost chyběla
když nosila jsem džíny
láska chybí mi léta
tu svoji dát bych chtěla
nevím jak
nevěřím lidem
nikdo neučil mě lásku rozdávat
vnímám jen stíny
neumím se radovat
občas slyším slova
co jiným jako klišé připadají
já závidím jim
že umí je říkat
opakovat je stále znova
jako milovaná i milující
připadat si
to bych chtěla
mé rýmy by potom zněly
jako trylky ze slavičího hrdla
to však neumím
a tak
bohužel i jinak
dá se životem jít
nic necítit
nikoho nemít
jen říkat prázdná slova
nenapravit vůbec nic
16 názorů
Jiří- děkuji a už se na veršíky těším.
Oldjerry- já to také moc neumím. Sama žít.A pít se bojím. Mění to totálně moji osobnost a to já nechci. Není mi jedno, jak mě lidi přijímají. Dalo mi dost práce získat si pozici, kterou mám. Navíc, alkohol se tak trochu podepsal na smrti všech mých tří bratrů a tak se ze mne stal, dalo by se říci, zapřisáhlý abstinent. Touha, jako taková, ta mě opustila, ale mám potřebu se o někoho starat, na to jsem byla zvyklá a to mi moc chybí. Že mě vlastně nikdo nepostrádá. Všechny jsem vypravila do života a jaksi na mne zapoměli. Nemám jim to za zlé, jen mě to někdy zamrzí a to si pak tady pláču. Jsem ráda, že mám aspoň tady pár přátel. Díky za návštěvu.
jejdavildo- to není sebelítost, ale realita, se kterou jsem se smířila, protože to jinak neumím. Každý chlap by mi asi utekl, jsem dost panovačná a na stará kolena to už asi nezměním :-)- díky za komentář
Rampoušku-právě. Já dávám moc a ten druhý nic. A on si možná myslí to samé. Z toho není východisko. To je lépe být sám. A prodávat lásku- to fakt neumím, ale jestli máš nějakou radu, která nezavání prostitucí, tak jsem jedno ucho! Díky i Tobě.
Dianko, holka zlatá. Ty máš ráda všechny lidi a jsi prostě člověk pozitivní. Já závidím a nestydím se to přiznat. Neumím to. Když mě něco štve, tak to dám najevo a to je pak oheň na střeše. Nedokážu se přes některé věci přenést a tak nesu břímě sama a občas své pocity tady dávám v plen a trochu se mi uleví. Děkuji za útěchu.
To je to pravé umění milovat.
Nejen lásku brát ale vyváženě dávat
a občas i prodávat /zní to trochu nadneseně ale je to tak/ *
jejdavilda
09. 03. 2009Johann Wolfgang Mária Amadovič
09. 03. 2009
Johann, na isté veci už je pozde, aj keď mnohí hovoria, že láska existuje v každom veku, neverím tomu. Som toho príkladom. Vďaka za tip a pekný komentár.