Anděl

Tohle dílo mám opravdu ráda.Sice trochu smutné, ale moc se mi líbí :).

Ležím a myslím na to , jaké to je , když se člověk vydá na cestu ze které se už nevrátí.Nevrátí se ani kdyby chtěl…Víte co tím myslím?Vydáte se na cestu do nebe.Docela se tam těším.Půjdu tam už brzy…Vím to.Moje nemoc už nepůjde úplně vyléčit.Asi si myslíte ,,co je to za blázna , když se těší na smrt ?!“.Mám ale jiný názor – neumíte si představit jaké to bude dobrodružství!
…
Objevím se na něčem měkkém.Rozhlédnu se kolem a vidím spoustu mraků
a jasně modrou oblohu.Na jednom mraku zrovna sedím.V dálce vidím malou bílou tečku z tečky se za chvíli stane skvrna a ze skvrny postava.
,,Anděl“vyjeknu.
,,Vítej!“napřáhne ke mně ruku a já ho za ni chytím.Putuji s ním po obloze…cítím se najednou tak lehká a volná!
,,Jak jsem se sem dostala?“zeptám se ho.On se jen usměje a letíme dál.
,,A kam to vlastně jdeme…ehm…letíme?zkouším jestli mi odpoví.
,,Uvidíš“řekne sametovým hlasem.Zbytek cesty toho moc nenamluvíme , ale mě to nevadí.Stačí mi být s ním.Najednou vidím obrovskou pozlacenou bránu a u ní dva strážné.Anděl jim něco řekne nějakým zvláštním jazykem a já se na něj tázavě podívám.Usměje se.
,,Tudy“ukáže na bránu.
A já vykročím...vykročím do mého nového neprobádaného světa za bránou

---