Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMAMINKO, ANDĚLI
14. 03. 2009
0
0
590
Autor
Kenny09
"Jsem zvědavý, maminko, po nocích bdělých,
řekni mi, vyprávěj, příběh o andělích."
"Synku můj, sami jsme, a noc je dlouhá,
mě však je dána jen chvilička pouhá.
Řekni mi, synáčku, proč slyšet chceš o nich,
jak spolu se prohání na nebeských koních?"
"To tatínek říkal, že s nimi jsi právě,
když našel tě ubitou na louce v trávě.
Ty chybíš mi, a už se zpátky nevrátíš,
povídej, než se zas v oblacích ztratíš!"
"Dobře, můj synu - než nadejde rána,
řeknu ti jaká je nebeská brána:
Ta nádherou září, i úctou dosti,
od smutku pohledem pouhým odprostí.
Tam andělé zpívají a vládne klid,
tam schází se jen ten nečestnější lid.
A lidé ti stanou se anděly také,
jenž čeká poselství - ne ledajaké!
Chrání nás, pomohou, když je to třeba,
díky nim smutek se skrz radost vstřebá,
a z deštivých dnů je slunečný zas,
jenž skýtá na pohled mnoho krás.
Křídly jen mávnou, a nebeský vánek
připraví dětem ten nejsladší spánek
..."
"Maminko, anděli... a proč tvá záda
nekrášlí křídla, když mělas mne ráda?"
"Neboť mi nebylo z mocnosti dáno
vídat tě z nebe každičké ráno.
Mě souzeno bylo jen peklo zřít,
a tvoji tvář již více nespatřit.
Sbohem, synáčku."
řekni mi, vyprávěj, příběh o andělích."
"Synku můj, sami jsme, a noc je dlouhá,
mě však je dána jen chvilička pouhá.
Řekni mi, synáčku, proč slyšet chceš o nich,
jak spolu se prohání na nebeských koních?"
"To tatínek říkal, že s nimi jsi právě,
když našel tě ubitou na louce v trávě.
Ty chybíš mi, a už se zpátky nevrátíš,
povídej, než se zas v oblacích ztratíš!"
"Dobře, můj synu - než nadejde rána,
řeknu ti jaká je nebeská brána:
Ta nádherou září, i úctou dosti,
od smutku pohledem pouhým odprostí.
Tam andělé zpívají a vládne klid,
tam schází se jen ten nečestnější lid.
A lidé ti stanou se anděly také,
jenž čeká poselství - ne ledajaké!
Chrání nás, pomohou, když je to třeba,
díky nim smutek se skrz radost vstřebá,
a z deštivých dnů je slunečný zas,
jenž skýtá na pohled mnoho krás.
Křídly jen mávnou, a nebeský vánek
připraví dětem ten nejsladší spánek
..."
"Maminko, anděli... a proč tvá záda
nekrášlí křídla, když mělas mne ráda?"
"Neboť mi nebylo z mocnosti dáno
vídat tě z nebe každičké ráno.
Mě souzeno bylo jen peklo zřít,
a tvoji tvář již více nespatřit.
Sbohem, synáčku."