Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽalmy pro pana Žala
Autor
Lúmenn
Pan Žal – smutný průvodce životem každého z nás. V jeho očích se odráží všechno utrpení světa a tím, co jej udržuje na živu jsou naše slzy. Jakmile lidé přestanou plakat, pak Žal zahyne. Ale on se nebojí, že by ta chvíle měla přijít. Slz, těch hořkosladkých slz, bylo, je a bude na světě dost. Snad i zásluhou jeho podivné přítelkyně, jíž my, lidé, nazýváme Smrt. Pan Žal tu byl od počátku stvoření a když pláčete, možná vidíte stín jeho cylindru v koutě místnosti. To čeká, až se bude moci ve chvíli vaší nepozornosti přikrást blíž a slíbat slzy z vašich uplakaných tváří. Polibek pana Žala nebolí, ale mrazí, jako…inu jak žal. Tak až budete příště plakat, nechejte ho, ať bledými, chladnými rty polaská vaše líčka. A možná také složte nějaký žalm. Ty tento gentleman opravdu zbožňuje. Cel příběh pana Žala se dočtete zde: http://lumenn.blog.cz/0902/kdo-je-pan-zal
I.
Potkal jsem pana Žala,
jak kráčí mezi domy se zdivem ohlazeným
od slz, jež pláče samota.
Co říct jsem měl,
snad vytýkat mu, že pro něj jsou naše slzy
jediným zdrojem života?
II.
Pan Žal si žíly otevřel – netekla žádná krev,
však všichni lidé okolo štkali tak pohnutě,
když z otevřené rány se linul krásný zpěv
umírající labutě.
Intermezzo
Krutý pan Žal zas touží po mých slzách.
Co zbývá mi, mám mu je dát?
A nebo navždy litovat,
že jeden prokletý básník
zapomněl milovat?
III.
Šla si smrt nocí, pan Žal jí nabídl rámě,
a jali se cestou křížů procházet.
Byl k ní tak galantní, k té zvláštní dámě,
jež jediná pro něj neváhá zabíjet.
IV.
Pan Žal mi položil své bílé ruce na čelo,
v tu chvíli mou duši zachvátil nesnesitelný chlad.
Já se však na něj nezlobím, nechtěl, aby to bolelo -
ty slzy, co mi vytryskly, mi z víček slíbal. Rád.
V.
Pan Žal mi z cigaretového kouře
upletl mašli, co nosím ve vlasech.
Pan Žal mi půjčil svoji břitvu,
ze které teď kape moje krev.
Někdy s ním vedu dlouhé dialogy
a jindy jen tak v koutě postává
ale vždy, když začnu plakat
bledými rty mi z lící mé slzy slíbává.