Hostina půlnočního ticha

Hvězdy se třepotají na okraji pohárů

Z nich přetéká čas do přežíznivých duší

Ruce se vyhledávají oklikou

Nejdřív obejmou temné bloky domů

Spleť prošlapaných uliček a opuštěných náměstí

Tisíce  knih a stovky melodií

Najdou se až pod stromy

Na samém konci naděje

Ta cesta očekávání má ale průvodce

Nezvaný stín hladově dýchá na záda

A žádá třetí hlas i právo veta

Musíš ho umlčet

Dříve než se vzbudí ptáci

Aby tu nezapustil kořeny

A nezničil ještě nevytvořené.

Prohlížíš si svoje dlaně

Tolik přemalované sítí čar

Jak originály obrazů

Skřížené s plagiáty

Přemýšlíš

Jestli jsou vůbec schopny

Stisknout krk všem těm obludám

Živícím se tvými sny

Necháš to tak

I přízraky jsou odrazem něčeho

Toho jednoho původního slova

Jak zní?

Jakkoliv

Pro každou chvíli je  jiné.

Vracíš se za ní

Černý plášť tě už

Vůbec  netíží.