Vznešený

Ráno se duše tvá vznese nad hory,

zpívajíc Sanctus tam s andělů chóry…

vdechujíc líbeznost ostrého vzduchu,

Pánův stín líbajíc, Vznešený duchu.

Večer pak tělo tvé ke hlíně klesne,

vzdávajíc bolestně touze se běsné,

ucítí vůni všech náhrobních růží

líbajíc bolestně zpocenou kůži.

V noci pak – nad ránem– klid v světě celém,

za zvuků violy, která tmou zněla

hádá se Vznešená duše s tím tělem

Vznešený, tělo je uzoučká cela.

Rozhřeší, doufám, tě v stavu půl bdělém

slza, jež vyvřela z duše i těla