Každý kostel voní jinak (2.8.2008, Šumava)

2.8.2008 výlet šumavský Kostel Svatý Tomáš- "Tomášská mše- V kostele pod Vítkovým Hrádkem visíval dříve zázračný obraz svatého Tomáše, k němuž z blízka i zdaleka směřovali poutníci s prosbou za přímluvu u Boha. Procesí se opakovalo každoročně na svátek světce, který připadá na 21. prosince. V noci před tímto dnem scházeli se tu prý všichni Tomášové již dávno zemřelí, obklopili kostel a v tichosti čekali na svého patrona. Těsně před půlnocí vyjel ze tmy na koni sám svatý Tomáš a se svými věrnými jmenovci se vřele přivítal. Pak vešel do kostela a tím okamžikem vzplanuly uvnitř tisíce svíček. Mohla začít modlitba za věčné spasení i za blaho země, na jejímž konci světec všem přítomným požehnal. Světla rázem zhasla, klečící se proměnili v duchy a zmizeli, aby se za rok opět shromáždili, rozhojněni o další mezitím zesnulé Tomáše, k noční bohoslužbě. Kterýsi duchovní pastýř ve svatotomášském kostele podlehl prý kdysi půvabům krásné dívky, kterou pravidelně vídal na bohoslužbách. Navzdory svému stavu se do ní zamiloval a během obřadu často zrozpačitěl. Pletl si slova a vzbuzoval pohoršení. Od jisté doby však kráska přestala na mše chodit a kněz si v rozčílení sáhl na život. Za trest musel potom i po smrti noc co noc, po celých tisíc let, sloužit v lese pod Svatým Tomášem mši. Neobešlo se to bez úpěnlivého nářku a kvílení. Tyto tajemné zvuky každou noc děsily obyvatele širého okolí. Někdy v padesátých letech minulého století se údajně odvážný hajný od Frýdavy vydal na Svatý Tomáš, aby přišel záhadě na kloub, a tam se setkal s oním nešťastným knězem.Ten ještě více posmutněl, hajnému svůj osud vylíčil a vzdychl: "Sto roků, které jsem již odsloužil, je nyní zmařeno tím, že jsem promluvil s lidskou bytostí, s tebou". Hajného ta vzpomínka trápila a tak zašel za frymburským farářem s prosbou o radu. Faráře napadlo, že snad ubohému knězi pomůže, budou-li se za něj všichni společně odlit. Lidé tak učinili a zanedlouho se nářek ze svatotomášských lesů skutečně přestal ozývat. (D.Kovář)" (http://www.frymburk.info/historie_data.php) Vítkův hrádek- "Zřícenina nejvýše položeného hradu v Čechách se nachází na Svatotomášském pohoří při staré zemské hranici v nadmořské výšce 1053 metrů, kudy prochází hlavní evropské rozvodí. Hrad Vítkův Hrádek (Vítkův Kámen, Wittinghausen) byl založen v polovině 13. století Vítkem z Krumlova jako správní a obranné středisko nově osídlené oblasti. Svým rozsahem nepatřil k velkým hradním stavbám." (http://www.vitkuvhradek.cz/history.htm) Zadní Zvonková- "Bývalá ves na pravém břehu Lipna, založená v 2. pol. 17. století. Po druhé světové válce zanikla, zachoval se kostel z let 1788 až 1794. Hraniční přechod do Rakouska." (http://mapy.vyletnik.cz/zadni_zvonkova_-3137/) Kostel sv. Jana Nepomuckého- "V dnešní podobě je farní kostel sv. Jana Nepomuckého v Zadní Zvonkové, několik málo kilometrů od přehrady Lipno novogotickou stavbou z 19. století. V roce 1946 byli původní, převážně němečtí obvyvatelé vyhnáni a kostel začal pustnout, až se octl na hranici zřícení. V roce 1992 se započala rekonstrukce, která probíhá více méně doposud (fasády). V kostele je úplně nové vybavení, neb z původního se nezachovalo nic. Příležitostně se v kostele slouží bohoslužby. Farní obec nesla původně jméno Glockelberg. Ke Zvonkové jsou přifařeny obce Zvonková, Josefova Huť a Huťský Dvůr, farnost je spravována "ex currendo"knězem z poměrně nedaleké Horní Plané." (http://www.kostelyunas.net/zadni_zvon_sjn_1.html)