Zamilovaná smrt

I já mám právo k milování,

můj krok se vznáší tiše, lehce

ty neznáš mě, nevnímáš ani,         

jak stuha vlaji na kolébce

I soucit znám, ten skrývám v plášti,

prožitých strastí trhám sítě,

již obejmi mě, bez vší zášti

mám hrůzy tvář, však miluji tě

Tak nevinný jen spáchán hřích

polibek chladu, pár něžných gest

v zápasu šancí prohraných

Pak prázdnota, nesevřená pěst

Až později ti řeknu více

při dechu z úsměvu co vane

teď poklekni u zpovědnice,

svěř se smrti ... (zamilované)