Povídka o stromu, motýlu a třech kaštanech

Na stromě seděla dívka. Dlouhé vlasy se jí zaplétaly mezi větve a nohy kymácely ve větru, který lehounce rozechvíval nažloutlé podzimní listí a rozehrál tak tichou symfonii jemného šumění a jiskřiček zvonivého smíchu. Na stromě rostly kaštany. Dívenka trhala pichlavé kuličky a házela je dolů, kde při dopadu pukaly rozevíraly se. Mezírkou mezi větvemi zahlédla na pěšině nějakého muže s batohem na zádech.

Přicházel pomalým krokem s hlavou svěšenou a mrzutým výrazem ve tváři. Dívku na stromě vůbec nezpozoroval. Vytáhl z batohu láhev vodky, lehl si pod strom do trávy a zhluboka si přihnul. Vůbec mu nevadily slupky z kaštanů, které se mu zabodávaly do zad ani zvedající se vítr. Dívenka by ráda slezla ze stromu a šla domů. Ale bála se. Zůstala tiše schovaná ve větvích a doufala, že se muž co nejdříve zvedne k odchodu. Ten ale nepřestal pít a vodky v láhvi rychle ubývalo. Když dopil poslední kapku, prudce se zvedl a láhev odhodil do hromady kaštanů. Se skelným výrazem v očích vytáhl z batohu kus silného provazu a pokusil se jej přehodit přes nejbližší silnou větev. Vrávoral na spadaných kaštanech a naříkal. Dívenka se vylekala. Seděla tiše jako malé ptáčátko v hnízdě, když pod stromem slídí kuna.

Muž silnými prsty neobratně udělal smyčku. „ Ty kurvo!“ zařval ze všech sil. „ Ty kurvo!“ Dívka sebou trhla. Zkamenělá hrůzou rychle přemýšlela, co bude dělat. Náhle přiletěl velký barevný motýl a usedl na její levou paži. Nikdy takového motýla neviděla. Motýli přece nelétají tak vysoko. Chvilku poseděl a pak zase odletěl. S ním odletěl i její strach. Náhle věděla, co má udělat.

Muž si přehazoval oprátku kolem krku a směšně vrávoral na spodní větvi kaštanu. Klepal se, vydával zvláštní zvuky, něco mezi smíchem a pláčem a bylo vidět, že je mu dost špatně. „ Ty kurvo jedna!“ nepřestával volat.

 „ Proč tohle děláš?“ ozvalo se z koruny stromu.  Muž se polekal tak, že spadl mezi kaštany. Špatně uvázané lano se svezlo a zůstalo mu viset kolem krku. Začal křičet. „ Kde jsi?“ „ Kde jsi ty kurvo?“ Vydával téměř nelidské zvířecí zvuky a pak začal zvracet. Po několika minutách zcela vyčerpán klesl do trávy mezi kaštany, schoulil se do klubíčka a třásl se.

Pak přiletěl ten velký barevný motýl a sednul si mu na rameno. Seděl tam dlouho, nekonečně dlouho. Muž koutkem oka zahlédl motýla a vzájemně na sebe hleděli. Vpíjeli se do sebe. Po chvíli se přestal třást, uvolnil se a usnul klidným a pokojným spánkem. Motýl roztáhl křídla a odletěl. Dívka právě slézala ze stromu. Věděla, že už je všechno v pořádku. Necítila žádný strach. Z hromady kaštanů si vybrala tři nejhezčí a strčila si je do kapsy. S úsměvem stáhla muži z krku oprátku a pohladila jej po tváři.

Poskakovala po lesní pěšině jako luční koník, pískala si a oprátkou pohupovala do rytmu. Pomalu se stmívalo. Když došla na můstek vedoucí přes řeku, hodila provaz do vody a řekla jedno jediné slovo…