Úzko

mraky jsou měkce stříbrně sametový a větve za oknem a ptáci
krouží
tolik si netroufám říct aby netekla krev tvoje moje číkoli
stejně teče
chci být sama v malé kleci jako zelená andulka na bidýlku
svobodná v samotě

žaluzie mřížují ulici a krájí světlo na uzoulinké proužky
řeznickým nožem
místo chloupků mám na kůži trny Neodírej se Neodírej Ne
masochisto
sama v malém pokoji stěny vždy dvě a dvě naproti sobě
a práh

kličky na rámech skla svědčí o častém používání jak větrám
tvůj pach
koušeš moc do hloubky a nevybíráš si Obrousíš si zuby
až na kost
trochu malomyslně a trochu rozhazovačně tě tu trpím
jako pavouky