Dámou víry své

I. Jsi jako Slunce-plno skvostného jasu,
co zlatavé sítě mi po tváři rozhodí,
květiny před ním neutají svou krásu,
když ranními paprsky je po duši pohladí...

II. Vím, jak tě zraňuji,
když ve tmě se skrývám,
- večerním stříbrem po kraji maluji,
jsem jako měsíc - mým královstvím je tma...

III. Tvou pýchou je radostný den,
smích dětí, zpěv, let ptáků,
mou láskou je večerní sen,
hvězdy, klid, mír, šum mraků...

IV. Láká mě nahlédnout do království tvého,
shlédnout přes řeku rubínové mosty,
může se však přihodit něco zlého,
žár tvých komnat spálí mě v půli cesty...

V. Vozku za tebou vyšlu s poselstvím tichým,
čistým a vznešeným jak labutí zpěv,
jenž střeženo bude zrakem orlím,
to poselství přiměje rozvít každý květ..

VI. Bílého Kozoroha s láskou ti daruji,
nezkrotné touhy, co částí jsou mého já,
šest hvězd, co před neštěstím varují,
měj se na pozoru - tvou duši on už zná...

VII. Prsten Saturnův uzamčen jest ve velké truhlici,
bude tam na tebe čekat,
však nezvedej hned měděnou petlici,
za vše se bude bojovat...

VIII.Na zrádné přeludy dej velký pozor,
vlasatice se ze tmy vynoří,
stůj pevně na zemi a měj svůj názor,
Pallas tě v hlubokých nesnázích podpoří...

IX. Až zprávu doručí, nepospíchej,
Jupiter mě o pomoc žádá,
společné vítězství za nás si vychutnej,
chce pomoc s temnotou, jíž už nezvládá...

X. PŘICHÁZÍ NOC- Mars stává v tvé opozici,
k poháru s likérem osudu se skláníš,
vyzvedám Srdce Karla XI. ku Měsíci,
vášnivou lásku v duši mé probudíš...