Minulost, která už nic neznamená, bolí

Dvakrát větší dávka a na to alkohol. Sedím a přemýšlím v tom opojení vlastní sebelítosti a retrospektivní žárlivosti. Sedím a přemýšlím. Vzpomínám až na neuvěřitelné věci, které se mi pevně zaryly do nervů v mozku a nejdou ven. Už navždy tam budou, nezbavím se jich. Alkohol mi pomůže je na chvíli zachytit.

Vím, že bych neměla pít, ale jak jinak to vyřešit? Všichni jste tak chytrý, tak poraďte?

Vzít psa a jít do parku? Ne, to mne furt nutí přemýšlet. Pořád, zas a znova, kolem dokola, sem tam. Leze to jak švábi po římse a vždy to vypadá, že už to vypadne, ale stejně se to pak skulí dovnitř. Havěť jedna odporná.

Babiččina bowle mne pálí do nosu.

Motá se mi hlava, ale je mi dobře.