Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVzpomínky
29. 08. 2001
0
0
922
Autor
ladyDeborah
Odsoudil jsi mne za mými zády,
ostří hrotů se ztupilo,
co se to stalo tak náhle s námi,
Co nás to vlastně potkalo?
Čekal jsi na mne na špinavém nástupišti,
příjezd vlaku jsi netrpělivě vyhlížel,
líbali jsme se ve starém staveništi,
prsty do vlasů jsi mi zajížděl.
Jazykem tvar rtů mých jsi studoval,
něžně mě hladil přes záhyby těla,
konečky prstů na záda maloval,
ouška mi nevinně laskal.
Každý moment jsme spolu trávili,
smál ses mým vtipům – tvůj úsměv mě hřál,
přec jsme si jednou slíbili,
že i přes všechny nesnáze půjdeme dál.
S postupem času vídat jsme se přestali,
občasná zpráva přišla o tobě,
jen jednou jsme se pak setkali,
spíš patřilo to náhodě.
Už žádné pohledy - jako bychom se neznali,
tmavé mraky nad hlavami nám stáli,
jen letmý pozdrav jsme sdíleli,
a všechny vzpomínky jako by se jen zdály.
Vzpomínky oněch dnů,
jenž zmizely v dáli,
zklamání našich snů,
co nás tak hřály.
jéžiš marjááá, to je síla, promiň, ale tohle fakt nemůžu vstřebat; obsahově to zcela chápu, ale formu plnou omšelých a veskrze laciných výrazů nelze, než hodnotit zkratkou ŽPSH.
cup_of_tea
29. 08. 2001Astalavista
29. 08. 2001
Sorry, taky si musím přisadit: ty rýmy jsou hrozně ubohé, příliš mnoho je založeno jen na stejných koncovkách, a to báseň degraduje.