O kočkách, svaté Kateřině a lásce

ranní slunce zářilo i pod mrakem
jak plamínky v očích svatý Kateřiny
a nejužší uličky dejchají vlhkej vzduch

večer pak temný zákoutí a kočičí siluety z povzdálí

v noci je každá kočka černá
a nosí na zádech ďáblovy vzkazy
v parku potkáš pána s baretem
a holí co vypadá jako kord

siluety koček vystřídá stín krasavice
má ústa k zulíbání a oči Panny Marie
zlaté vlasy jak svatá Kateřina
tiše si šeptá Pater noster...

a zas je ráno (zas-ráno?)
v kterým se kočky probudí
a miska s mlíkem cinkne o dlažbu

zas vyjde slunce jak vlasy svatý Kateřiny
ten kdo noc probděl si odplivne
a zapálí další cigaretu
a já zas vyběhnu do schodů

tam, kde už pět set let nikdo nezemřel
tam potkám dívku s vlasy do pasu
má ústa k zulíbání a oči Panny Marie
zlatý vlasy jak svatá Kateřina
a siluety koček se dívají z povzdálí

---