po Protestu

Milí přátelé, jimž na kultuře záleží...

byl jsem na protestní demonstraci, která měla zčásti happeningový průběh -> představení ministerská bota, kdy se házely přinesené boty na donesené panáky vlády <- ale také několik projevů, které se snažily vymezit smysl kulturních požadavků, které ve své lidové psychologii veřejnost vnímá převážně negativně. Podle mne se nepodařilo  ani na protestní demonstraci srozumitelně a jednoduše vyjádřit hlubší aspekty problému, ale tak už to na shromážděních bývá. Mnohem obsažnější informace lze nalézt zde -> http://www.itvar.cz/ 

Na pozorovatelem odkazovaných stránkách MKČR se nikdo nedozví jaké přesuny a proč byly učiněny v příslušných přihrádkách. Nikdo nevysvětlil, proč se grantům ubírá 35% (některým dokonce 55%) prostředků. Je logické, že se zúčastnění ptají, jaké k tomu vedly důvody, aby nyní v polovině března ministrstvo změnilo "strategii" a vyvedlo takovou finanční vylomeninu, když samo v globálním měřítku přišlo jen o necelých šest% rozpočtu.

Nikdo neříká, že má kdokoliv na něco nárok, (i když můj názor je v tomto ohledu extrémně jiný), jde o otázky smyslu konání vůči všem zainteresovaným na kultuře. Dotací MKČR by nebylo potřeba, stejně jako regulace nájmů v bytech, kdybychom se vedle tržních cen na údajně fungujícím trhu drželi také deregulace platů. Nemáme prostě tržní platy, proto si široká veřejnost kulturu raději odpustí. Na západě Evropy, kde tržní platy jsou je kultura přesto bohatě dotována, neboť má nejen výchovný smysl, ale i kriminálně preventivní, má také prokazatelně vliv na duševní zdraví populace.

pozorovatelem odkázané vysvětlení ministrestva bohužel lže a zkresluje i otázky, které byly položeny. Ministerstvo neplní dlouhodobě svoji koncepční prioritu (dosáhnout na 1% podílu na celém státním rozpočtu, což je evropský standard), nenamáhá se a veze se na svých utilitárních zájmech "domkářské kultury". V této kultuře mají největší cenu kulturní nemovitosti. Výkony lidí a péče o statky nehmotné povahy (např. jazyk) jsou pro byrokracii a politiky tak samozřejmé, až jsou neviditelné, podobně je tomu třeba v postoji k otázkám řešeným v antidiskriminačním zákoně. Nejen pravice, ale i levice se shodne na tom, že v krizi se má šetřit především na kultuře, školství, sociálních výdajích; a to proto, že tyto úspory jsou získány na nejslabších vrstvách společnosti, na hlupácích vyznávajících "nefinační hodnoty", kvůli nimž se nejsou s to dostatečně popasovat s tržním mechanismem.

Ano, máme v naší zemi spoustu lidí, kteří nedosahují na úroveň silového a finančního obratu tržního mechanismu. Jsou to proto druhořadí občané? Nemají na nic žádný nárok a nejsou schopni této zemi nic (rozuměj nefinančního) přinést?