Nevim, mne to tak neprijde.
Chce to priklady (mizerne interpunkce, nasilneho zapojeni pridavnych jmen slovesnych, etc.), takhle jsou to jen vykriky, nad kterymi lze jen pokrcit rameny, protoze sami o sobe nemaji smysl.
Kolika "neobycejnych" rysu si lze, ve zlomku vteriny, v kratke chvili, vsimnout? "Lexikalni obohaceni" by mozna bylo namiste, pravda.
Ale jinak diky za cteni.
Nevím, přišlo mi to jako dost řídké cvičení v popisu (nic proti popisům) – navíc až do nehody si všímáš jen takových těch obyčejných rysů, které nestojí ani za zmínku, ani je nijak lexikálně neozvláštňuješ (společenské rysy, orlí nos…). Věty jsou strašně kostrbaté – což nezlepšuje ani mizerná interpunkce a hromadění přívlastků. Asi taky přispívá to, že osobně nesnáším v próze přídavná jména slovesná, a ty je tu máš zapojené ještě ke všemu dost násilně.
Jo tak, mi to nedošlo, vyznělo mi to tak, jestli tento text chci zařadit do PM nebo do PS.
Spíše toto, je pro mne důležitější.
post scriptum, ne? To nebyla povídka?
StvN: Co je PS? Ale nominovat to klidně můžeš.
A ty síly - asi máš pravdu. :]
Tři síly, to je přece je silná, slabá a gravitační:)
Co kdybych tohle nominoval do PM? Nebo radši PS?
Hard disk mi nedávno taky shořel.. (resp. jednoduše bez varování a tiše odešel :) Málokdy je člověk asi spokojenej se svym dílem natolik, aby tam nechtěl nic změnit, no.. zvlášť s odstupem času. Chce to se sebou trochu trpělivosti.
Takovej recyklovanej dojem by stejně nebyl ono.. Čekat na nový! :)
No, já myslel "přepisoval" jako z papírové podoby do nul a jedniček... :] A to ale právě nejsme schopen udělat, aniž bych něco nezměnil, nějaké krkolomnosti apod., a když se někde zaseknu, tak toho prostě nechám zase na pár měsíců. :] Navíc mi nedávno shořel hard disk s částečným přepisem, takže jsem zase úplně na začátku, přemýšlím, že to prostě napíši celé znovu přímo do počítače a použiji jen některé hezké obraty a obrazy z původní verse.
Právě ale představivost byla živena tím dojmem a když vyprchal, už to není ono. Přemýšlím, že bych se pokusil ten dojem v sobě zase vyvolat, ale takovou oběť přinést jedné povídce se mi moc nechce. :]
Aha, to zní dobře. Myslím, že by byla docela zajímavá psychoanalysa takového světa. :]
Jo, trochu to tak také mám.
Proč bys přepisoval, třeba je dobrá? Po tak dlouhej době cos s ní strávil už těžko budeš schopen ji objektivně posoudit..
Dojmy vyprchávaj, mno, některý bohudík..:) ale třeba by se s tim dalo taky ještě něco dělat. Za pomoci té představivosti. Nebo se prostě připoutat k noze od psacího stolu a neodemknout se, dokud nedopíšeš :)
Kniha, místo, osoba.. cokoliv se mě jaksi víc dotkne, trochu si to po svym přetvořim a začlenim do tý imaginární sféry. Aspoň je zdrhat kam.. :)
Každej to tak asi trochu má
Je tvým imaginárním světem kniha, kterou právě čteš? Docela by to odpovídalo... :]
Já mám právě jednu povídku rozepsanou již přes 4 roky, tedy ona je dopsaná, ale nejsem schopen ji přepsat. :] A pak dvě pár měsíců, které byly psány pod nějakým silným dojmem, který už vyprchal. ;]
no, spíš je to pořád jen jeden, ale často se mění kulisy. :)
Holt to chce čas.. ( taky mam rozepsáno. jenže v mém případě možná navěky:) někdy to téma prostě musí uzrát, ozve se následně samo..
Nebo podpořit chuť procházkou na čerstvém vzduchu :)
Ty máš více imaginárních světů? To se máš... :]
Děkuji, teď bych ale potřeboval spíše chuť do psaní - mám rozepsané asi tři věci docela dlouho. :]
jo, svym způsobem, v jednom z mých imaginárních tichých světů určitě :)
a vůbec, tobě též.. a hlavně inspiraci ku psaní.
To je víceméně šťastný život. :]
Pravdu máš
Šťastnej nevim jestli bude, ale melancholickej určitě :)
Nu, jistě se dá číst mnoho věcí mnoha způsoby, ale jistě ne jakkoliv, jak ostatně již napsal Eco ve své knize Meze interpretace.
Šťastný život ti přeji. :]
Neva, aspoň jsem si přečetla zajímavý a pro mě poučný pokračování diskuse na fyzikální téma. Děkuju za uznání dobrého uchopení :)
jsem ráda že jsem text nečetla úplně zcestně,
pokud se vůbec zcestně číst dá, ta možnost mnoha výkladů je na literatuře to pěkný
také se mějte :)
Promiň, melancholická, to avi mělo být pro VT Marvina. :]
Tak tedy díky. :]
Jo, melancholická dívka to uchopila velmi dobře.
Také se měj.
Jasně. :] Ale není to zase tak důležité. ;] A hlavně, to "prozaické" vysvětlení, kde je důležitá ta logičnost (u té nadpřirozené, jak už StvN poznamenal, se dá pominout, protože už ta nadpřirozenost je sama nelogická), to, co je popsáno, že se stalo v autobuse, bagatelizuje.
Jasně, v pořádku, nesere. Já jsem to původně měl tak, že obě poletí stejným směrem, ale v zájmu "pravdivosti" jsem to změnil na toto, což byla asi chyba, protože to bylo na úkor představitelnosti.
Jo, přiznám, že jsem při jízdě autobusem čekal, až potkáme nějaký kamion, abych mohl posoudit právě úrovně oken, ale nepoštěstilo se mi. Ale jelikož přední okno autobusu je vcelku nízko a okno kamionu je relativně malé, tak jsem to vymyslel takto.
Deformace opravdu nebude okamžitá, ale bude probíhat okamžitě, takže vlastně půjdou proti sobě, kamion a žena.
Ale ne, na tos přišel jak zase? Tu vzdálenost od předního skla jsem napsal proto, abych ukázal, že do ní opravdu může narazit ten kamion přímo, protože se předek autobusu rozhodně zdeformuje (zkrátí) o půl metru, neřkuli, že mu "jde (letí) naproti", kdežto do dívky kamion nenarazí. Ta společná síla bude u obou dívek stejná. Ale ta není u ženy vepředu tak důležitá, protože se pravděpodobně "vyruší" tou opačnou silou - kamionem samotným, který ji odhodí proti dívce. Je samozřejmě otázka, kolik té kinetické energie se opravdu předá zase na kinetickou energii a kolik se spotřebuje na deformační síly.
No, nevím, které dvě nebo dokonce tři síly myslíš. Podstatná je u dívky jedna síla, ta která ji "hodí" dopředu. U ženy ve předu figuruje také tato síla plus do ní narazí samotný kamion, jelikož stojí ani ne půl metru před předním sklem. Každá působí opačným směrem a k vypočtení výslednice nemáme dost faktů (rychlost apod.), ale jelikož je autobus mnohem těžší, rychlost jemu udělená kinetickou energií kamionu bude o mnoho menší, než ta udělená ženě vepředu (protože v=(2E/m)^(1/2)), tedy by jej měla vlastně "předehnat" a letět dozadu.
Autobus samozřejmě narazil zepředu.
VT Marvin: Co se týče toho, proč se jedna žena letěla vpřed a druhá vzad, mezi oběma je značný rozdíl, na dívku působila síla jen jedním směrem, na ženu vepředu minimálně dvě síly dvěma směry a zjištění jejich výslednice je trochu složitější fysikální problém. A o kamionu se nikde nepíše, že jel dál, jeho řidič strhl volant (což mi přijde logické - jinak by narazil do autobusu znovu), ale dál pro hl. hrdinu přestal existovat.
Janina6: Ne, nechtěl jsem, abyste se ptali, chtěl jsem, aby to bylo jasné z textu. :]
StvN: Jo, máš pravdu, ten styl je asi poněkud těžkopádný, ale možná je to právě tím, že jsem to třikrát přepisoval a tato verse už je z chvíle, kdy jsem k textu neměl žádný vztah. A orlí nosy mne také zarazily, když jsem si to po sobě četl, ale už jsem němel sílu s nimi nic dělat.
melancholická dívka: Jo, ten díl House jsem viděl, ale už je to téměř rok, takže mne to přímo neinspirovalo, ale nějaký podnět tam mohl být (ten dvojdíl je můj nejoblíbenější). A jsem rád, že ten začátek splnil účel, alespoň částečně tedy. :]
Nechci se k tomu moc vyjadřovat, v případě, že by to ještě někdo četl ("Naivko!"), jen řeknu, že to má minimálně (o kterých vím) vysvětlení, jedno jaksi "nadpřirozené", kterým to pochopil StvN a asi i Janina6 a pak jedno zcela "prozaické", z něhož první střípek má melancholická dívka. Docela se divím, čekal jsem, že mi někdo řekne (StvN :]), že právě to druhé rozuzlení čekal už od začátku druhé části.
Díky za čtení.
Jsem ráda, že s těma asociacema na House nejsem sama!:) (a sloužilo by mu jen ke cti, kdyby inspiroval k tvorbě..:)
začátek jsem taky chtěla zmínit.
Je dobrej, dramatickej, jak jen naznačuje.. člověk by čekal, že jde o něco fatálního, a ono dobíhání MHD.. (i když i to se ukázalo fatálním) to zjištění je opravdu docela překvapivý a pobaví.
Taky se mi vybavil Haus:)
Střední část, od rozjezdu autobusu až do střetu s kamionem se mi špatně četla, věty mi přišly šroubované, konec, začátek a střípky mytologie, gut*
líbí se mi začátek, kvůli němu jsem čekala něco jiného a to, že jen dobíhal autobus mě pobavilo
úplně nechápu, jestli má výnam to, že se po jejich nastoupení lidé rozmluvili
konci taky úplě nerozumím, ale..ono to asi nevadí
Klidně se mohl cítit provinile prostě jen proto, že kdyby na něj bus nečekal, nemusel potkat kamion. Ale asi moc prozaický vysvětlení?:) jistě to má nějakej ten zajímavější přesah..
Smrt je vždycky silný téma, nějak sama o sobě, styl mě nějak extra nezasáh, ale ani bych nekritizovala. Nevím.
Připomnělo mi to poslední díl čtvrtý řady dr.House, nekoukals?:)
líbí se mi ten začátek, až do slova "počkal". Dobrý rozjezd. Odtud mám ale problémy s textem. Vadí mi určitá klišovitost v popisech, a občas mi dělalo problém číst, ty popisy, jak jsou, byly hrozně těžké na vizualizaci, obzvlášť v popisu nehody, kromě toho mě tam rušila ta podle mého nelogická srážka ženy a dívky. Pravděpodobně tohle všechno byl záměr, v tom případě je to prostě tak, že jsem nedokázal na tvou hru přistoupit.
Marvine, nepíšu, že mi je divné, že přežil. To, že vyšel z autobusu se zlámaným vazem, to jen konstatuju, abych se dostala k tomu, co mi nesedlo - tedy k tomu pocitu provinilosti. Já nemám problém v literatuře přistoupit na hru (a tedy brát jako fakt kdeco, co třeba není "možné"), ale na konci se většinou ohlížím a zjišťuju, jakou hru jsem hrála a jestli měla nějaká pravidla. To je vše, určitě se nechci v textu zbytečně "rýpat", zaujal mě a zneklidnil, berte mou otázku klidně jako řečnickou.
Tys ještě asi nezažil věcí. Můžeš se cítit provinile, mít radost nebo být smutný bez zjevného důvodu.
Provinilost je pocit. Nemusí mít reálný a logický základ.
Vytýkat nelogičnost nemá smysl, když je text záměrně jaksi nadpřirozený. Ostatně jeho cílem není popis událostí.
Možná Tragicus chtěl právě tohle - abychom se ptali... tak mu sděluju, že já se ptám :-) Prostě jsem čekala, že ten cynismus bude dokonalý. Ale ne, že by musel.
Proč by se nemohl cítit provinile? Ukazuje to na zajímavý přesah.
U týhle povídky mám problémy se stylem, přijde mi těžkopádný, jako by se ti nepsalo "samo". Plus mi vadilo pár klišé jako orlí nosy a poblikávající zářivky. Je to škoda, protože jinak by to byl další tvůj zajímavý text. Zkusil bych to přepsat, až na to budeš mít lepší náladu.
Rozhodně jedna ze zajímavě napsaných povídek. Trochu mě rušily překlepy (dorůstájí, nakládním, výtékají) a vyjádření, že cestující byli "rozprostřeni" (ještě před nehodou). Líbily se mi odkazy na řecké báje. Nehoda a její následky jsou popsány velice působivě. V závěru mi něco logicky nesedí. Ten člověk(?) se zlámaným vazem a stoickým klidem vyjde z autobusu plného mrtvol, jako by to zažíval každý den (možná ano, možná to dokonce nějak způsobuje - toť mé dohady a pocity), skoro mu nevěřím, že se "nemohl usmát" - jindy se v těch situacích asi usmíval... Proč se v tom případě ale cítí provinile?
Písmák