post scriptum

“ Miláčku,

dnes je opět hezky. Ráno jsem vedl svou první schůzi, pak jsem si vrtulníkem zaletěl na pláž a koupal se až do oběda, najedl se a spal až do teď (17:00). To je život, co? :-)

Jsem dnes pozvaný na firemní barbecue, zítra na oběd a na večeři, ale to je tady docela normální, zdá se mi, že se tady pořádně ani nepracuje, jen jí. :-) Jinak se pořádně nic neděje.

Zato “doma” jsem slyšel, že se dějí věci... Četl jsem, že nějaký člověk se prý u nás zabil kvůli výstavbě obchodňáku...? Idiot. Já vím... “o mrtvých jen dobře”... To na tom ale nic nemění. Komu co namluvá? Takové pokrytectví, snažit se dát své smrti jakýsi “vyšší smysl” (jako by vůbec taková věc existovala!). Prostě se chtěl zabít a jelikož byl vychován, že je to prostě nemorální, tak se to snažil ospravedlnit. Je to snad ještě horší, než když se nějaké děcko zabije pro “nešťastnou lásku”. Prostě si myslím, že právě jediný důvod je žádný nemít... Nejvíce mne štve, že se z něj ještě snaží i média udělat jakéhosi “hrdinu”, také banda idiotů, cožpak do něj nevidí?!

Uff... jsem se maličko vytočil... :-) Ale snad tedy budeš ráda, že jsem Ti konečně napsal delší mail... :-) (a ono se vážně nic pořádně neděje, tak není o čem psát).

No nic... Miluju Tě, ahoj,

                                                 Jan.

P.S.: Jsem šťastný.”

Přesýpaci hodiny se párkrát protočily a e-mail zmizel v kyberprostoru.

“Doufám, že z toho vyplynulo, že jsem se rozhodl zabít,” pomyslel jsem si. "Nechtěl bych, aby se to dozvěděla od policie, nebo, nedej bože, od médií."