Propouštění

Dneska jsem potkala na ulici uprostřed města mladou cikánku se sekerou v ruce. Měla dlouhé topůrko, skoro ji táhla po čerstvém sněhu. V práci se tomu nikdo nedivil. Když jsem se pak vracela z prodejny do šaten na přestávku, našli u mne kapra Ani jsem nevěděla, že ho vynáším, ale nebyl čas na složité úvahy, musela jsem se obhájit. Namítala jsem, že je to přece kapr vánoční a že dnes je třináctého července, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Pak jsem se probudila.

Cestou do práce jsem potkala tutéž cikánku s listovou pilou na dřevo. Byla tak dlouhá, že skoro zanechávala stopu v čistém sněhu. A když jsem se po přestávce vrátila na své pracovní místo ve finančních službách, čekala tam na mně ta cikánka. Klidně seděla proti psacímu stolu a nic neříkala. Na mou otázku lhostejně odpověděla, že jsem si ji objednala k tomu, aby mi zabila vánočního kapra. Slyšel to šéf oddělení a já jsem ještě v týdnu obdržela vytýkací dopis s datem čtrnáctého července.

Následujícího dne jsem v houstnoucím předvánočním davu poznala ve městě onu cikánku. Táhla za sebou těžký krumpáč a rozkrývala bílý sníh až na dlažbu. Měla jsem jít do práce, ale vydala jsem se za cikánkou. Prošla městem a směřovala do prodejny. Krumpáč odložila na informacích a neomylně zamířila do finančních služeb. Bylo už po přestávce. Sedla si proti někomu k mému psacímu stolu. Pozorovala jsem ji zpovzdálí. Zaslechla jsem jen několik útržků rozhovoru. Kolem zrovna procházel šéf oddělení a zjistil, že nejsem na svém místě a pozval si mně na zítřek do své kanceláře.

Když jsem nazítří vystoupila z vlaku a vydala se ulicí do práce. Všimla jsem si, že několik kroků za mnou kráčí cikánka s paličkou a nožem. Vedro už bylo takřka nesnesitelné. Kancelář vedoucího oddělení měla ventilaci. Stála jsem ve dveřích a viděla šéfa s vyhrnutými rukávy obleku a s rukama ponořenýma do veliké dřevěné kádě s vodou. Když si mne konečně všiml, usmál se a řekl: Tak už jste tady na ty kapry? Ano, odpověděla jsem a otřela jsem si nůž o umaštěné džíny.