Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePosezení
Autor
Saetri-Ihn
Vidím ho. Sedí si tam na zábradlí, popíjí láhev piva a civí na mě. Vítr pod jeho nohama vláčí opadané listy, začíná být chladno. Jemně prší, kapičky deště přistávají na lesknoucí se lahvi, občas si ji, rukávem sáčka s vyšitou trnitou růží, jen tak otře, dodá nový lesk a pak - zase jen sedí a pije.
„Proč tam sedíš, na té nekomfortní trubce? Proč tam sedíš, shazován větrem? Proč tam sedíš, deštěm promočen? To nemáš kam jít? Nemáš ženu, dceru, syna, otce ani matku? Proč za nimi nejdeš, to ti nechybí jejich objetí? To ti nechybí jejich oči a milé úsměvy? Proč? Tak proč pořád držíš tu láhev jako žezlo a kde máš jablko, králi hlupáků?“, ptám se ho a on?
Dál si tam sedí na zábradlí, v odlesku mé lahve, můj vlastní obraz. Snad proto tě mám rád, ty mé pivo. Ty jsi kamarád, který mi řekne, co si o mě myslí, ne jako ta svině, krabicový.
Měl bych za nimi, chci za nimi. Pomalu jsem se sesunul ze zábradlí na zem a zamířil domů. Mám žezlo a mám jablko, teď jsem král, jen co se dostanu na trůn.