KDYŽ SE NAKUPUJE-2

Marek před sebou tlačil nákupní vozík, s nímž zanedlouho dojel k otočným proskleným dveřím. Přitom se zadíval na to, co bylo napsáno na plakátě, který byl vylepen na skle. To mělo za následek, že stále s vozíkem jel za pohybující se skleněnou stěnou.

„Tati, my jdeme nazpátek!“ ozval se pojednou jeho syn Lukáš.

„Co?“ vyhrkl Marek a odtrhnul zrak od plakátu. A vzápětí zjistil, že s vozíkem směřuje opět ven. Zpátky už nemohli, a tak pokračovali v chůzi a až napodruhé se dostali do obchodního domu.

„Tady to je vobrovský,“ mínil Marek a začal rychle tlačit nákupní vozík.

„Ale potraviny jsou na opačný straně,“ řekl mu vzápětí Lukáš.

„Aha. Já jsem chtěl koupit žárovky do lustru,“ odvětil pohotově Marek.

„Ty už maminka koupila předevčírem.“
„To jsem si nějak neuvědomil,“ řekl s protaženým obličejem a otočil vozík nazpět.

 Netrvalo to dlouho a vstoupili do potravin. Marek zrakem přejížděl regály a nevěděl, ke kterému zamířit. Pak se zadíval na papírek, na němž měl napsané to, co musí koupit.

„Půjdeme koupit máslo,“ pronesl poté a bezradně se rozhlédl.

„Ale maminka nejdříve kupuje zeleninu a ovoce. A to je támhle,“ řekl Lukáš s nataženou ručičkou.

„No jo. Mám tady napsaný jablka, mrkev…,“ začal Marek číst, zatímco Lukáš začal tlačit nákupní vozík k onomu regálu. K němu za chvíli došel i on a po chvíli začal do vozíku dávat některé ovoce.

„Tati, maminka všechno nejdříve dává na támhle tu váhu a mačká na ní ty obrázky,“ ozval se Lukáš.

„Cože? To se musí?“ zeptal se užasle Marek.

„A pak to dává taky do sáčků.“
„Aha. Já jsem na to zapomněl,“ řekl Marek a za chvíli zuřivě mačkal vyobrazené ovoce.

„To jsi ale nezmáčknul obrázek ředkviček,“ sdělil mu Lukáš.

„Co?“

„Zmáčknul si cibule.“
„Jsem se spletl,“ řekl nervózně.

„Já ty obrázky budu mačkat!“ pronesl Lukáš a začal tak činit.

  V následujících minutách Lukáš ukazoval otci, kde má co koupit a on odškrtával na papírku koupené potraviny.

„Tati, něco se nám sype z vozíku!“ řekl Lukáš a ukázal na bílou stopu, co se táhla za nimi po podlaze.

„To je vod nás?“ zeptal se překvapeně Marek.

„To je mouka. Sype se z našeho vozíku!“
„Hlavně nekřič!“ vyhrkl na něho a začal s nákupním vozíkem couvat zpátky mezi regály.

„Já ten sáček nenápadně vytáhnu a dám ho zpátky a ty vyndáš jinej,“ sdělil mu. A u jednoho regálu se otec shýbl nad vozíkem a obouručně uchopil sáček. K jeho úžasu se však on úplně roztrhnul a veškerý jeho obsah se vysypal na potraviny i na podlahu pod nákupním vozíkem.

  S naštvaným výrazem usedl Marek do automobilu a přitom se ozval Lukáš sedící na zadní sedačce.

„Maminka ale kupuje vždycky i jiný věci.“
„Ale všechno, co mám napsaný na papírku, jsme koupili. Podívej se, je to vodškrtaný,“ řekl Marek a podal Lukášovi papírek.

„A já zavolám mamince, že je vše koupený,“ pronesl a vytáhl z kapsy mobilní telefon.

„Ahoj Janičko, tak jsme všechno koupili…,“ řekl za chvíli do mobilu.

„Tati, ale na druhý straně toho papírku máš ještě napsaný věci, co máš koupit,“ ozval se Lukáš, načež Marek vytřeštil oči a otevřel ústa.

KONEC