Závist

…nejmenovaný spisovatel, -

ostatně všiml si někdy někdo, že nejmenovaní jsou hned po neznámých v čele s neznámým vojínem ti nejproduktivnější, nejviditelnější, nejoslavovanější a tedy i nejznámější?

- ale zpět k sice nejmenovanému nicméně docela známému tvůrčímu spisovateli, jehož velkým snem bylo, po rozsáhlém a vyčerpávajícím díle ryze vědeckém, a sice velmi hutném to svazku zasvěcujícího čtenáře do tajů rodinného života škrkavky dětské, proniknout i na pole literatury oddechové, lehké a …. ano zde si to můžeme prozradit, zplodit i dílko s uměleckou hodnotou a to fejeton. Zejména po nedělním obědě věnoval se pionýr světa beletristického libým představám zvláštního fejetonistického vydání celokrajských či snad celostátních listů - to podle toho zda k obědu byla husa či pouze kachna.

Maje však na paměti důležité poslání spisovatelovo zaměřil se náš hrdina na pole mravokárné a přidáme-li k tomu četnou kritiku, jíž se dostalo jeho dílu o hlístech, je každému zřejmé kam zamíří ostrý hrot pera pisatelova. To lidské charakterové vady vzal si na mušku a z nich právě tu, která nejvíce právě jeho pálila, a sice závist.

Obdivuhodný a chvályhodný to jistě úmysl, avšak nepříliš konkrétní, a přeci jen “z voleje” se dobrá literatura psát nedá. Ještě štěstí, že druhá polovička, spisovatelova věrná družka, můza a manželka v jedné osobě, nalezla zálibu v odpoledních procházkách po korze a náměstí, jak již to na malých městech bývalo a mnohde stále je zvykem.

Jaké tedy bylo písmákovo zaradování, když jednoho slunečného svátečního odpoledne jeho zrak padl na výkladní skříň knihkupectví Horáček a syn, která do celého světa hlásala, že právě je na skladu “celosvětový besceller” ZÁVIST od jakéhosi Antonína Fialy. To byla ta správná voda na spisovatelův mlýn, jistě kniha naditá inspirací a to by v tom byl čert, aby se nějaký ten nápad nedal použít.

Neváhal ani minutu a nedbaje výhrůžného pohledu manželčina vstoupil za doprovodu jejího zlověstného zafunění do knihkupcova krámku. Již od dveří vykřikl na paní prodavačovou “Závist!!”. Nemalý údiv v ženině tváři přesvědčil jej, že tato je trestuhodně neznalá nabízeného zboží. Zopakoval svůj požadavek, leč bez valného výsledku. Vzrušením a nedočkavostí nemohl pořádně mluvit, přece však se mu to nějakým způsobem podařilo staženým hlasem dodat “…výloha…vpravo…nahoře”.

Heuréka! Jiskřičky pochopení v očích prodavaččiných, trocha gymnastického výkonu z její strany, trocha poněkud zmateného navigování ze strany jeho a již se ocitla ona vzácnost ve spisovatelových rukou. Zbledl, krve by se v něm nedořezal, ale cesty zpět nebylo.

 A tak se paní spisovatelové, trpělivě čekající před krámkem a vlídně se usmívající na kolemjdoucí nedbaje jejich tázavých pohledů, naskytl vskutku nevšední pohled na hlavu rodiny , kterak celý pobledlý vychází krokem nemocného starce ze dveří knihkupectví v podpaží si nesa titul “Závist, keltské sídliště ve středních Čechách”.