Zahrada

cítíš,

že jsi unavený

chytáním všech ranních mlh

a čekáním na „nesplněno“

mozaika se rozpadá…

…a jak ve filmu Záhrada

bys chtěl do ticha odejít

a naslouchat jen hlasům včel

a stromů,

když se večer smráká

večer padnout do peřin

to s hlavou možná trochu ztěžklou

chutí rybízových vín

a jablkem, co utrhla ti

před tím, než´s ji obejmul

než na rameno stulila se…

…unavený čekáním

teď ryješ prstem v písku

z a s e

jak by ožil starý film

…co páska dříve přetrhla se

děj se znovu otáčí

vše v rytmu…léta zaběhané…

chytáš snové přeludy

.

.

…a život neříká ti „pane“…