Ecce homo

   Když se Petrovi podařilo sestrojit stroj času, zprvu tomu nemohl uvěřit. Ale pokusy s vysláním a návraty neživých věcí se dařily perfektně. Teď to chtělo jen ověřit vlastní praxí a od zítřka může jen odpočítávat dobu do získání Nobelovy ceny. Tím si byl jist. Trvalo dlouho, než vychytal všechny mouchy, které přístroj zpočátku měl, ale teď už obsahoval snad vše, včetně databáze většiny jazyků a dialektů, kterými se kdy v minulosti mluvilo a počítač ho vždy během cesty  dokázal příslušnými vědomostmi  vybavit.

   Jediné, co mu dělalo starosti byl ovladač pro zpáteční cestu. Dosavadní pokusy s návratem věcí řídil ze svého bytu, ale nyní se bude muset postarat sám o sebe. Ovladač nesmí za žádnou cenu ztratit nebo o něj přijít. Už by se nikdy nevrátil do současnosti!

   "Kam se tak vydat?" přemýšlel. Po chvíli ho napadlo: "No jasně! Kam jinam, než tam, kde začala éra současnosti. Do roku nula! Podívám se jak to vlastně bylo! Vždyť do dodnes nikdo pořádně neví." Pomocí počítače a replikátoru si vše řádně připravil, včetně odění, což v tomto případě nebylo nijak náročné. Pokud se chtěl vydávat za běžného místního občana a ne za římského vojáka, jednalo se jen o kus látky, které se říkávalo, jak si dokázal vybavit, tóga. Jedinou odlišností byla vnitřní skrytá kapsa, do které chtěl ukrýt ovladač. Pak zadal časové a zeměpisné koordináty, nasadil si na hlavu výukovou přilbu a stiskl hlavní spínač. Modul se zhmotnil nedaleko Golgoty, v podvečerním šeru, přesně tak, jak to naplánoval. Odeslal jej zpět a ovladač pečlivě ukryl do kapsy tógy. Do města se vydá až ráno, rozhodl se. Nechtěl zbytečně budit podezření. Bylo teplo, část oděvu si zmuchlal pod hlavu a usnul.

    Ráno se vydal k městu. Brány byly otevřené a jimi proudili pěší i povozy se zásobami na trh. Vmísil se do davu a bez problému si prohlédl co chtěl. Zatím se nic neodchylovalo od toho, co znal ze studií i z knih. Petr očekával nějaké srocení kolem slavného kazatele. Ale nikde nic! Procházel ulicemi, tržištěm, ale kromě běžného ruchu nic mimořádného. Vyšel tedy opět branou z města ven. Pár set metrů od hradeb si všiml asketického muže, sedícího smutně na kameni u prašné cesty. Rozhodl se, že si ověří své jazykové znalosti. Pozdravil a zeptal se, co toho chlapíka trápí. Ke svému údivu uslyšel odpověď: "Říkají mi Ježíš. Snažím se šířit nové náboženství, ale nějak se mi to nedaří. Skoro nikdo mě neposlouchá. Nejdřív jsem se bál, že mě zatknou vojáci, ale místodržící má ze mne spíš srandu. Asi se vrátím zpátky do Betléma.  Tam mi bylo líp! Jestli se nestane nějaký zázrak, tak to jako kazatel můžu zabalit!" hořekoval muž Petr se zamyslel a po chvíli ho napadla spásná myšlenka. Obrátil se k Ježíšovi: "Počkej tu chvíli. Až se vrátím, budeš mít svůj zázrak!" Rychle kráčel dál a když si byl jist, že ho není od města vidět, přivolal modul. Zadal do replikátoru vzorec pro krystalickou tresť s příchutí bordó a za chvíli kráčel zpět, s plátěným sáčkem v ruce. "Napomůžu jen trochu dějinám," říkal si. "Ježíš má přece proměnit vodu ve víno, tak co? Že se z takového vína jen těžko někdo opije, to už není podstatné!"

   Došel k čekajícímu kazateli a řekl mu, co má v úmyslu. Ten se tvářil nejdřív nedůvěřivě, ale pak pokrčil rameny. Došli spolu do města a Ježíš začal kázat o síle nového náboženství. Po chvíli se kolem nich přece jen srotil hlouček lidí, protože to byla jediná zábava, která tu byla k dispozici. Když si Ježíš myslel, že upoutal dostatek lidí, ukázal na nedalekou káď s vodou a pokynul Petrovi. Ten udělal nad hladinou několik rádoby magických pohybů a nenápadně vysypal krystalky do vody. Pak popadl vedle stojící nějaký klacek a vše zamíchal. "K čertu s hygienou! Hlavně aby ta tresť na takovýhle škopek stačila!" pomyslel si. Ponořil do tekutiny prst, olízl jej a rozjasnila se mu tvář. "Víno, to je opravdu víno!" zakřičel. Mumlající dav se nahrnul ke kádi a nedůvěřivé obličeje se rovněž posléze roztahovaly do úsměvů. Pak někdo přinesl odkudsi pár hrnků a tekutina začala rychle ubývat. Ježíš slezl ze schodu, odkud řečnil, také ochutnal a pak odtáhl Petra stranou. "Nevím, jak jsi to udělal, ale děkuju ti," řekl. "Ty mi to asi neřekneš, co?" dodal potom.

     Petr zakroutil hlavou: "To nemůžu. A stejně bys mi nevěřil! Ale pojď někam, kde je klid a můžeš mi povědět něco o tom svém novém náboženství." Vyšli ven z města, sedli si do stínu pod několik stromů a Ježíš se dal do výkladu. Petr chvíli poslouchal, ale pak ho monotónní přednes začal uspávat a hlava mu klesla na prsa.

    Probudil ho nešetrný kopanec do ramene a když otevřel oči, spatřil nad sebou tvář římského vojáka. Vedle něj další a za nimi se tlačil hlouček zvědavců. Otočil hlavu do strany, ale Ježíš už vedle něho nebyl. "Půjdeš s námi, k místodržiteli!" řekl Petrovi voják. "On už ti ty zázraky vytluče z hlavy!" Když ho eskorta brala mezi sebe, uslyšel ještě z davu:"Jo, to je on, co proměnil vodu ve víno!" "A říká si Ježíš," uslyšel další, nějak povědomý hlas. Otočil hlavu tím směrem a zpozoroval šklebící se známý obličej. Nenápadně sáhl do kapsy uvnitř tógy a zatrnulo mu: "A sakra! Ten pacholek mě okradl! Tohle asi Pilátovi nevysvětlím!" Bylo mu jasné, co ho čeká a už i věděl, jak  to bylo s tou biblickou proměnou vody ve víno, jen už se to nikdy nikdo nedozví.

    "Nezbývá mi nic jiného než doufat, že skutečný Ježíš není žádný blbec a  když má ten ovladač, nějak to zařídí s tím znovuvzkříšením!" pomyslel si ještě, když ho vedli schodištěm do paláce.