Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRoute 17,685
Autor
uranium
Sedím, sedím.
Hladím, černý samet, ikdyž pořádně nevím jak vlastně samet vypadám. Je to vlastně kočka, co hladím.
Nebo je to noha v silonkách.
Otevřu oči. Do prdele. Je to křeslo na kolečkách.
A to jsem si myslel. Ano já si myslel.
Že jsem sbalil nějakou dívku.
Křeslo je na dálnici a já jedu vstříc dobroudružstvím. Zastavili mně policajti.
Místo čepice širokoúhlý klobouk a samozřejmě důležitý výraz.
"Ale, Ale, kdepak máte známku"?
Podal jsem jim své album známek, kde byly i některé mnou v osmi letech velmi ceněnné kousky.
"Nechte si to pánové všechno."
Ti blbci odjeli.
Počkal jsem až zmizí za horizontem a začal křeslo svlékat.
Konečně jsme byli sami.