Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO
05. 04. 2009
1
0
960
Autor
denizz
Veršotepec, člověk snad bůh,
rozčeřil na čas pražský vzduch:
Tajemství shody a míru,
prášek štěstí vmeten víru.
Okolnosti sivé, potemnělý svět,
zapomněli jsme myslet, statečně bdět.
Vyrostly děti, konzum i špína,
nemáme vzory, krize, vina.
Čekali jsme dlouho, je to bůh?
Možná jen čeří zatuchlý vzduch.
Drobečci, pojďme volat, promiň Země,
potřebujeme náruč, drž nás pevně.
Brečíme štěstím, pro koho proč?
vezmi tu ratolest, lásko, vkroč…
rozčeřil na čas pražský vzduch:
Tajemství shody a míru,
prášek štěstí vmeten víru.
zapomněli jsme myslet, statečně bdět.
Vyrostly děti, konzum i špína,
nemáme vzory, krize, vina.
Možná jen čeří zatuchlý vzduch.
Drobečci, pojďme volat, promiň Země,
potřebujeme náruč, drž nás pevně.
vezmi tu ratolest, lásko, vkroč…