Stane se

Přišla ke mně bez pozvání, nikdo ji nechce,

její štěstí, že kápla na mě, líbí se jí se mnou,

už spolu přebýváme nějaký ten pátek,

stále mi vstupuje do hlavy s nevybíravýma myšlenkama,

které nekončí jako v amerických filmech, 

začínám si na ni zvykat,

jen jí musím dát nějaké jméno,

bude mi tím ještě bližší.

Plíží se a syčí zpod víček vyhaslých soch, nabádá ke kroku do prázdna, jsou to záseky, které zpozoruješ jen letmou kontrolou času, už zase odkráčela hodina a já stále na tom stejném místě hledím do zdi a ptám se sama sebe: Co jsi zač?

...kamarádka deprese