Úvodník od autora dassler

Klik, hotovo.

A mám od nich na rok pokoj. Od formulářů jednoho zarputilého úřadu, přiřítivších se z času na čas do mé mailové schránky, upomínek a upomínek předchozích upomínek. Chápu sice, že sběr vyplněných dotazníků a statistické manévry „Štít Stat ´09“ berou ti činorodí inženýři a inženýrky v centru jako své životní poslání, a tak se neochvějně neustále připomínají, jenže já vytrvale reaguji netečně, až nakonec nemaje vyhnutí hbitě během hodiny do všech políček všech dokumentů nacvrnkám hodnoty „0“. To když jim dojde trpělivost a stejně jako před rokem mi hrozí sankcemi do výše ….eti milionů korun. Vyplňuji je nulově vždy, rozhodně a zásadně, včetně těch, které přišly k posledku s předstihem a i když jejich doba ještě nenastala. Ať je to z jedné vody načisto a mám na čas pokoj.

Mimochodem, dnes jsem navíc stihl při vyplňování zaměstnat levou ruku střídavě salámem a rohlíkem a formulářům obětovat jen pravou. Pak že chlap nezvládne víc věcí najednou! Omyl, milé ženy, zvládne. Jen si hýčkáme svůj lenivý přístup k běžným všedním záležitostem, takže nám image neschopných trubců náramně vyhovuje. Chrání nás od nebezpečí, že by se od nás mohlo průběžně vyžadovat vyvíjení většího úsilí. Běžné a všední nám nevoní.

S formuláři je to něco jiného, jde totiž o princip! Tam jsem odhodlaný neochvějně vytrvat v dosavadním přístupu. Před lety se měnil zákon, platil tehdy měsíc a nikdo mu pořádně nerozuměl. A tak mám vystavené oprávnění zahrnující snad tisíc (přeháním) činností, ze kterých provozuji jen jednu drobnou v dotaznících se nevyskytující. Existuje snadné řešení, jak se každoročního vyplňování nul zbavit? Ano, změnou oprávnění, ale … za poplatek! Nevadí mi, že to tehdy někdo vystavil špatně, stane se, ale abych byl za nápravu donucen zaplatit já? Proč? Logický nesmysl. Vidíte? Jde o princip.

A na principy, a vůbec soustředění se na podobné důležitosti, to my muži jsme stavění, ano ano. Žena si maximálně poklepe na čelo, rychle a prakticky všechno vyřeší, kdežto muž se do toho položí důkladně a se vší vážností. Tak.

A teď bych měl jít asi konečně utřít to nádobí.