půstmoderně

odřeknu si svůj monolog svoje monotéma

pozabývám se s vámi tématy dvěma

sebou a vámi stereostrukturami

pro past modernismu a já-my

budiž téma --- a hlad jenž pojetím

prázdna žaludků a smyslem co je ti

svět naplňuje dojetím s mezihrami

a čímsi mezitím než obsadí tě změna

v tvé roli --- ve tvém monoležení

lhostejnost pod stejnou dekou leží

ke všemu s dělení s dílem nedělitelným

hýčká tvé propocené nohy dřevité

hřeje monoklam s nákladem ve dvojspřeží

jsi tu –ovanný a tuplem opevněn

skepsí neproměnna --- průlom denní

a zapomeneš co kámen ohledně

žbluňk vlnkání chtěl rozbít elitě

kokos před pádem ve střehu to ví

jak nevyhnutelnému uhnout slovy

a udeřeným obvázat pomyslné hell-my

bolest je bezbolestí křepčí a vylehčena

                                                             skotačí svou výzvu