KDYŽ SE DORUČUJÍ ZÁSILKY

Roman zastavil dodávku na rohu dvou ulic a po vystoupení z kabiny začal hledat v jejím úložním prostoru tři zásilky. Zanedlouho je našel, načež je vzal do rukou, a když je dal na sebe, tak vykročil podél obrubníku chodníku. Díky balíkům neviděl pořádně před sebe a pojednou levým chodidlem šlápl do prázdna, načež okamžitě ztratil rovnováhu. Vzápětí vykřikl a dopadl na dlažbu ulice, na které se ocitly i tři zásilky.

„Do hajz…!“ vyhrkl, přičemž pootočil hlavu a zadíval na nohy, které se částečně nacházely v kanálu, co neměl poklop.

„Kterej idiot!“ vyhrkl naštvaně. Pak pomalu vstal a zároveň uviděl přes ulici v přízemí vyloženého staršího muže.

„To jste měl ještě štěstí. Včera ráno při zametání listí jeden člověk do toho kanálu spadnul a vodvezla ho sanitka,“ řekl mu muž. A pokračoval „Já bych ty zasra…cig… zavřel, až by zbělali!“

„A jak víte, že ten poklop zrovna voni ukradli?“

„Kdo jinej to mohl udělat, než voni!“

  Roman posbíral balíky a snažil se neposlouchat to, co vykřikoval rozčílený muž z okna. Za okamžik kráčel podél zdi domu ke vchodu, do kterého měl ke třem adresátům ony balíky. A když míjel otevřené okno v přízemí, tak náhle na horní zásilku cosi dopadlo. Lekl se, vytřeštil oči a současně postřehl něco podlouhlého se pohybovat na balíku. Ke svému úžasu uviděl fretku, přičemž neudržel zásilky. Dvě vzápětí spadly na chodník a na něm se také ocitla fretka, na níž užasle hleděl.

„Kde ses tady vzala?“ zeptal se a přitom z přízemního okna vykoukla žena.

„Lízinko! Co zase děláš venku!?“ vyhrkla ona, zatímco on se předklonil a snažil se fretku pohladit.

„Já se volmlouvám, vona nám občas vypadne na ulici. Je strašně zvědavá,“ řekla žena.

„Hlavně, když se jí nic nestalo,“ mínil Roman, načež pocítil tvrdý dopad něčeho na záda. Leknutím vykřikl, rozplácnul se na povrchu chodníku a o vteřinu později uviděl mourovatou kočku, která chvíli vrávorala vedle něho. A současně se odněkud shora ozval ženský výkřik.

„Mindo!“  

Roman se zadíval nahoru a v prvním patře na balkoně spatřil vyděšenou ženu, která z něho vzápětí zmizela. Fretka se ve zlomku vteřiny dala na útěk a kočka okamžitě běžela za ní.

„Ježišmarja!“ vyjekla majitelka fretky a k Romanovu úžasu hbitě vylezla oknem na ulici. A o chvíli později vyběhla ze dveří žena, které patřila kočka.

„Už mě ta vaše kočka ser…!“ rozkřikla se ta, co vylezla oknem.

„Kdyby ta vaše fretka neběhala po ulici, tak Minda neskočí!“ vyhrkla druhá žena a obě záhy běželi ulici, po které mezi zaparkovanými automobily běhala fretka a kočka.

„To se tady vobčas stává!“ ozval se muž z přízemí přes ulici, zatímco Roman užasle klečel na chodníku a rukou si přejížděl záda.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI