Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seÚvodník od autora Muamarek
19. 04. 2009
0
0
611
Autor
slovoma
3. místo březnového kola soutěže Slovo má
Kromě občasného publikování nějakého toho díla se pravidelně dívám i na místní písmácké diskuse. Je to rubrika, od níž očekávám nějaké zajímavé téma, pokud možno spojené s literaturou. Vlastně mi asi osobně stačí, pokud je to z mého hlediska alespoň téma zajímavé, protože s literaturou může v podstatě souviset kde co. Od rádoby odborných polemik, zda je těžší psát veršem svázaným či uvolněným, až po duchaplná hnutí mysli, zda byl mistr Jan Hus pokrokový myslitel, či odporný revolucionář, který obtěžoval poctivé úplatkáře a brojil proti spravedlivým nespravedlnostem. Do literatury patří dějiny, mezilidské vztahy, příroda, city, technika, zkrátka cokoli, na co si kdo vzpomene. V neposlední řadě literatura sama včetně své teorie a svých velikánů i svých maličkých.
Diskusí napříč písmáckými diskusemi je otázka, co lze vůbec pod literární diskusi zahrnout a jaké téma a v jaké formě do diskusí na literární server typu Písmáka patří. Pokud někdo otevře nějaké politické téma, je napaden, že politika do literatury nepatří a že politici si také nedávají na své oficiální stánky poezii. Tento příměr pokulhává na jednu nohu, ne-li na obě. Politik se samozřejmě literaturou nezaobírá, pokud zrovna nemá osobní literární ambice a neluští po večerech Poeova „The Raven“ s tím, že to přece není žádný havran, ale krkavec. Nebo se nevěnuje překladům detektivních příběhů z anglického dostihového prostředí. Pokud je už však onen politik náhodou ministrem školství, může jeho resort uvažovat o změně podoby nástroje, bez něhož se žádný literát neobejde – o změně gramatiky. Za dlouhých zimních večerů mu přijde, že když už má filosofovat, tak by raději filozofoval se „z“. Je to takové hezky české. Škoda (nebo naopak jaké štěstí), že se těchto gramatických změn nedočkal T. G. Masaryk. Když mu jeden z jeho středoškolských profesorů šel na nervy vyslovováním slova „Zeus“ jako „Cojs“, začal slovo „enim“ vyslovovat jako „eňim“. Nad okolností, že se ze „sofie“ stává přes noc div ne „žofie“, by jistě zaplesal.
Kromě toho, že se literatura promítne v politické rovině v resortech školství a kultury, nejde oddiskutovat fakt, že se politika objevuje v literatuře. Literatura reflektuje okolní dění – ať již tak či tak. Pokud si zrovna neusmyslí, že už jí politika leze krkem a že bude zcela apolitickou.
Jakmile se nějaký literát odváží zabrousit do doby více či méně minulé, je pro něho (a pro jeho potenciální čtenáře ještě víc) důležité, jak je schopen tuto dobu poznat, pochopit, zachytit.
Když se mezi písmáckými diskusemi objevilo téma týkající se nevěry, opět se vyrojily názory, že to jsou věci, jež si má každý řešit sám a netahat je na literární server. Přitom je velmi zajímavé sledovat, jak problém nevěry vnímá každý trochu jinak, jak vyplouvají na povrch její nejrůznější nuance. Kolik románů bylo založeno právě na pocitech a citech v milostných trojúhelnících.
A tak by se v rozebírání toho, co patří či nepatří do literárních diskusí dalo pokračovat.
Na stránkách Písmáku lze podle mě rozlišit pět základních typů diskusních příspěvků:
1) Příspěvky ryze literární – týkají se bezprostředně literatury, pokud možno literatury na Písmáku. Diskutuje se o tom, co se více čte, zda próza či poezie, jaká soutěž by písmácké vody zpestřila, zda věnovaná haiku či překladům vlámských básníků do ukrajinštiny, a tak podobně.
2) Příspěvky ryze kritické – týkají se podoby literárního serveru Písmák, tepají do těch, kteří ho více či méně drží při životě (občas možná i pod krkem), vyznačují se častou arogancí a vulgaritou, jejich hlavním přínosem je, že jsou „proti“. Zesměšní jakýkoli nápad, zrelativizují jakoukoli snahu něco zlepšit, něco udělat jinak.
3) Příspěvky ryze oficiální – týkají se života serveru Písmák a tyto diskuse zakládají ti, kdo pro tento server něco aktivně dělají. Je samozřejmě otázkou, zda se tyto snahy setkávají s patřičnými výsledky, ale bez nich by to bylo o ničem. Diskuse se zde soustřeďují buď na novou grafickou podobu serveru či na aktivity, jež server uživatelům poskytuje.
4) Příspěvky politické – týkají se toho, zda je lepší Pavel, nebo Šavel, pokud mají trochu vyšší politologickou úroveň, ozývají se některé hlasy (občas z toho až zežloutnou, jak jim to hnulo žlučí), že takové věci na literární server nepatří. Co nám je do války v Iráku, my se popereme na Písmáku.
5) Příspěvky ryze neliterární – týkají se všeho jiného než výše zmíněného. Občas se věnují nějakému konkrétnímu nicku, zda ho někdo v poslední době viděl, co s ním asi je, zda ho nesnědl vlk. Nebo se vynoří bájný alternick div ne z ruských Bylin, který časem zestárl a údajně zmoudřel.
Kromě obsahu diskusí je podstatnou samozřejmě její forma. Jak kdo téma uvede, podle toho se dočká reakcí. Je-li téma diskuse halabala odfláklé, úroveň odpovědí na sebe často nedá dlouho čekat. Téma diskuse je jenom část celé diskuse, třebaže část určující. Tou druhou, neméně důležitou částí jsou reakce ostatních. Teprve celek ukáže, bylo-li o čem diskutovat a jak očistné to pro literaturu jako takovou bylo.
Závěrem snad popřeju všem potenciálním autorům diskusí, aby se nebáli diskutabilních témat, ale aby měli zároveň strach publikovat diskusní nedochůdčata. Jejich bolestné přežívání na literárním serveru je totiž silně diskutabilní.