Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTy
20. 04. 2009
24
68
4549
Autor
Augustus
Tak jako mléko v právě uvařené kávě,
tak jako alkohol tam někde vzadu v hlavě,
tak jako zakázané ovoce,
tak chutnáš.
tak jako alkohol tam někde vzadu v hlavě,
tak jako zakázané ovoce,
tak chutnáš.
Tak jako touha květu v prázdné poušti,
tak jako první láska skrytá v houští,
tak jako nepopsaná emoce,
tak voníš.
Více než domov, když ho spálí plamen,
více než práce, když je čas říct „amen“,
více než lék na všechny nemoce,
víc než to chybíš.
Jestliže lék může být zároveň i nemoc.
68 názorů
Stařec_007
13. 06. 2011Manuamanua
27. 05. 2011malý_orlík
28. 04. 2011
Soka, tak, obávám se, že ta prostota (nikoli však prvoplánoviá jednoduchost) je mým cílem. přesto díky za kritiku. Budu o ní přemýšlet.
inž_Prase_Antonín
03. 08. 2009Ještěrčí král
31. 07. 2009
Díky za hlubší kritiku, jsem vděčný za jakýkoliv detailnější rozbor, nicméně některé věci bych ještě asi potřeboval vysvětlit.
Tak např. si uvědomuji, že mé veršování je neobratné, ale na "první lásce skrýté v houští" nic podobného nepozoruji. Naopak věta "Některé ty obraty jsou fakt neobratné." může tímto dojmem působit.
Na cestě od mléka v kafi k zakázanému ovoci jsi přeskočil "alkohol tam někde vzadu v hlavě". Nevidím na tom nic překotného. Je to o chuti. Od nevinné (mléko v kafi) přes nežádoucí (alkohol v hlavě) až po zakázanou (zakázané ovoce). Pokud je třeba, mohu zkusit ty příměry ještě vysvětlit.
O tom jsem přemýšlel také, ale poněkud obecně. Kolik je v básních vaty a kolik sdělení. Došel jsem k názoru, že báseň je poetické sdělení, takže v něm téměř vždy převažují poetismy nad prostou sdělovací funkcí. Koneckonců ony přece mají to sdělení umělecky obohatit a podbarvit emocemi, tedy vyvolávat reakce ještě na jiné rovině.
Také nevím, zda nejsi zrovna ten případ člověka, který si plete sdělnost s originalitou a neoriginální sdělení pak považuje za vatu. Přiznám se, že má báseň není originální v tom, co sděluje (spíše má ve čtenáři oživit podobné prožitky, jelikož něco podobného si asi zažije mnoho z nás) ani nijak zvlášť ve způsobu sdělení, jak již tomu bývá u básní, které jdou přímo od srdce.
Proto ji nepovažuji za žádné velké umění, ale pokud bych v něčem viděl její hodnotu, tak v prostotě a pravdivosti, což jsou vlastnosti, které dle mého názoru poezie pod vlivém módních manýr postupně ztrácí a je to velká škoda, protože tohle považuji za víc než je formální vyumělkovanost.
inž_Prase_Antonín
28. 07. 2009I ta cesta od mlíka v kafi k zakázanému ovoci se mi zdá poněkud překotná. Přemýšlel jsem, jestli se dá procentuálně vyjádřit, kolik je v básničce obsahu a kolik vaty. Vidím to tak na deset ku osmdesáti.
Tahle je také starší báseň, jen ztracená a opět nalezená. Vím, co tím myslíš.
I když jak je pozoruju, tak jsou z roku 2004, špatně jsem se podívala :D takže to asi nebude čas, to, co je dělá hezčí :)
Taková zdá se mi klasická variace na téma Jsi...
a navíc dost levné rýmy- slova navzájem v sobě obsažená (emoce-nemoce, plamen-amen). Doufám, že chápeš, co tím myslím.
Ale asi to bude tím, že je (jak jsi psa) starší, já si nejdřívě četla ty nahoře a moc mě rozmazlily :)
Každopádně mistr je mistr, co si budu namlouvat. Díky, že jsi mne s tím seznámil.:)
Tak v tom máš pravdu, ale čestné pionýrské, že já tohle slyšel poprvé. Ostatně psát přesně takto je můj styl a možná ani Kryl nepřišel s tímto způsobem vyjádření první.
v podání Kryla jsem to nenašel, tak aspoň pro ukázku v podání Nohavici tady .. asi vás oba políbila stejná múza :-)
mi dost tím pojetím evokuje Tři variace na stejné téma Karla Kryla
tipl bych si, že mohly být přinejmenším podvědomou inspirací :-)
Naprosto! Myslím, že teď přesně chápu, co máš na mysli. A znovu opakuji to, co jsem psala už předtím. Tahle poslední větička by mi tam určitě chyběla. A uznávám, že by vyvrcholení básně těžko mohlo stát na jejím začátku:)
Díky, mám pocit, že tomu rozumím. Ty poslední řádky jsou pro mne tak trochu typické, i když je nedávám do básní vždy. Říkám jim dovětky a mají být něco na způsob vyvrcholení, vysvětlení i tečky za celou básní. Bez nich by prostě mohly znamenat něco jiného než znamenají, a to bych nechtěl. Měly by být něčím, co zazní takřka šeptem během toho, co v Tobě ještě doznívá dojem z nahlas přednesené básně. Proto musí být na konci a obvykle mají přímou vazbu na konec. Je alespoň trochu srozumitelné tohle?
Zvažovala jsem, co počít s tou tvojí tolik diskutovanou větou...za sebe musím říct, že by mi tam chyběla, kdybys ji odstranil úplně. Je v ní vyjádřena touha, potřeba, až posedlost (v tom dobrém slova smyslu). Pokud bys ji ale umístil nahoře, chtělo by to, myslím, ale trochu přeformulovat (tím myslím nezačínat tu větu jestliže).
Popravdě nemohu ti říct, jak by to bylo správně "technicky", jelikož nejsem žádný odborník. Co se mě týče, psaní je pro mě čistě pocitová záležitost, neznám žádná pravidla ani zákonitosti. Je to můj způsob ventilace emocí hlavně pro mě nebo také občas píšu pro mé blízké, jelikož jim tak nejlépe dokážu vyjádřit podporu, lásku či porozumění. Ale tím jsem odbočila k sobě. Vlastně jsem jen chtěla říct, že pokud v době, kdy jsi to psal, jsi to tak cítil, myslím, že třebaže se to někomu může zdát k celé básni trochu připláclé, ty jsi měl jistě dobrý důvod, proč jsi to takhle napsal...a věřím, že se s tím i mnoho jiných naopak zase ztotožní a příjde jim to naprosto přirozené! Doufám, že to bylo alespoň trochu srozumitelné. :)
Hezké! A co se mě týče, poslední řádek mi zde rozhodně nevadí, ale myslím, že by stála za zvážení poznámka, že by byl perfektní nahoře! tip
Ve slepé uličce? Hm...a já si myslel, že ten všechno vyjasní!:-D Každopádně díky za tip.
Kiwagamo´ag
05. 06. 2009Adamova Eva
04. 06. 2009
Poslední řádek! Taková škoda... Jinak sice doslovné, ale tak akorát. Nevtíravé a přirozeně chytré a naléhavé. Líbí.
Díky za kritiku. Vidím, že nad tím poslední řádkem se budu muset opravdu vážně zamyslet.
Ahoj. Je to zvláštní a krásné. Působivé. Bohužel se musím přidat k těm, kterým celkový dojem hodně kazí ten poslední řádek. ale ty 3 sloky stojí za to... čus
Děkuji.:)
Hm...ten poslední řádek se nelíbí více lidem. Budu o tom asi muset vážně popřemýšlet.
Děkuji.:) V té zálibě v nedořečenosti se shodneme,nicméně u svých básní se snažím, aby byly snadno pochopitelné a také interpretovatelné. Věřím totiž v existenci jedné správné interpretace, ale již je jiné téma.
Mně se to nejvíc líbilo, když jsem neznal poslední tři verše, mělo to takový "tajemnější" nádech:-), mám rád, když není vyřčeno úplně vše. Ale tip Ti dám, nejsem žádný krkoun.*