patnáct

houpavým krokem nese se
pod paží malý necesér

ta chůze zdá se loudavá
asi si se mnou zahrává

teď svezlo se jí ramínko
já znejistěl jsem malinko

a ležérně se zasmála
tím mne již zcela dostala

sklopil jsem oči zmateně
koukám ... nohy má nádherné

pak vítr zvedá sukýnku
hned nabízím jí pralinku

roztomile se usmívá
že prej jsem milej protiva

teď ji zas vidím v negližé
snídáme spolu lanýže

má jen průsvitné kombiné
děláme to co nesmíme

zítra jí bude patnáct let
pak můžete mi závidět

zatím však smutek na scéně
    spřádám jen  sítě zasněné...