TIM A DIM-29

Tim s Dimen vběhl do místnosti osvětlenou zapálenými svíčkami, které se nacházely ve stojanech.  Vzápětí Tim klopýtl o malý stoleček, jenž se neúspěšně pokusil přeskočit. Dim zase narazil do velkého křesla, přes něhož přepadl a záhy na dlaždičkách udělal kotrmelec. Po něm zůstal ležet s protáčejícími se panenkami na podlaze a užasle hleděl na černé holinky. Ty patřily německému důstojníkovi, který seděl v křesle. V ruce držel láhev šampaňského a druhou sáhl na pouzdro, v němž byla pistole.

„Dime! Já mám problém!“ ozval se Tim, který se po břiše projel po podlaze, a hlava se mu zarazila v rozevřené tlamě krokodýla, jenž ležel na dlaždičkách.

„Já mám taky problém,“ řekl Dim, když se tupě zadíval do hlavně pistole.

„A teď ti zasranej Amíku vystřelím mozek z hlavy!“ vyhrkl lámanou angličtinou Němec.

„Diméééé…von mi snad ten krokodýl ukousne hlavu!“ vykřikl Tim, načež vstal a začal vrávorat, přičemž měl stále svou hlavu v rozevřené tlamě krokodýla.

„A mně zase provrtá hlavu kulka,“ zkonstatoval Dim.

„Snad nechceš spáchat sebevraždu?“ vyhrkl tázavě Tim.

„To ne. Jen mne chce někdo zabít.“
Kapitán v německé uniformě užasle hleděl na Dima přes napřaženou ruku, ve které svíral pistoli a záhy spočinul zrakem i na všelijak vrávorajícím Timovi.

„Co je to za hovado?“ zeptal se poté Dima.

„To je Tim. Von je trochu popleta,“ řekl mu Dim.

„S kým to tam Dime mluvíš!? A já, že jsem popleta?“ vyhrkl tázavě Tim. Současně narazil do zdi, na níž bylo několik jeleních paroží, která za rachotu popadala.

„Aúúú…jéééé…Dime, vono něco na mne spadlo!“ vyjekl a vzápětí narazil do jednoho stojanu se svíčkami. Německý důstojník se rozchechtal a Dim se mu pokusil vyrazit pistoli z ruky. Poté se místností rozlehly dva výstřely, po kterých se Němec zbavený zbraně vrhl na Dima. Oba se okamžitě ocitli na podlaze, po níž se začali válet. Přitom se zamotali do koberce a s ním se kutáleli napříč místností.

„Dimé! Já cejtim kouř!“ ozval se výkřik Tima, který vrávoral místnosti s krokodýlem, přičemž se snažil dostat hlavu ze sevření rozevřených čelistí. A nevěděl, že se na ocasu krokodýla objevily plamínky od svíček. Za okamžik hlavu vyprostil, ale vzápětí do jeho nohou narazil koberec, v němž se nacházel Dim a německý důstojník. Překvapený Tim začal na hřbetu stočeného koberce vrávorat a botami šlápl na hlavy oběma mužům. Ti opakovaně vykřikli, načež užaslý Tim neudržel rovnováhu a za táhlého výkřiku narazil do dveří, které se otevřely. Za nimi se zrovna nacházela dvojice německých vojáků, které prudce otevřené dveře zasáhly. Ti vykřikli, ocitli se na podlaze a Tim dopadl na ně. A poté se z chodby ozývaly rány s výkřiky.

 Mezitím se Dim s kapitánem vymanil z koberce, načež oba narazili do zdi. Na ní bylo několik zavěšených šavlí a každý při vrávoravém postavení se na nohy, jednu z nich uchopil.

„Do střehu!“ vykřikl Němec.

„Nápodobně!“ vyhrkl Dim.

Oba však ztratili rovnováhu a s užaslými výrazy v obličeji pozadu spadli na podlahu. Současně se ozvala rána, po níž dveře vyletěly z pantů, a za okamžik se vzduchem mihnul Tim, který udělal něco jako salto. Po něm dopadl na hřbet krokodýla, na kterém zůstal ležet s protaženým obličejem.

KONEC DVACÁTÉ DEVÁTÉ ČÁSTI