Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO květech a snech
Autor
Monie_Kim
O květech a snech
K večeru se chýlí a rosa už padla k zemi,
zbytky slunečního světla bylo vidět mezi kopci těmi,
které obzor kolem v blízku i v dáli
svými obrysy v šeru lehce lemovaly.
Na listech a zavírajících se květech třpytily se jako hvězdy
kapky chladivé rosy. Ano, tak nějak to bylo tehdy.
Stékaly z okvětních lístků dolů po stoncích,
odrážely se matně ve večerních paprscích.
K spánku, když mysl pomalu se ukládá,
na sklonku večera, kdy den jako květina uvadá,
objeví se jinak před všemi skryté sny
v jemném plášti myšlenek zahaleny.
Jsou poupaty voňavými, když však chceš přivonět si k nim,
musíš projít zahradou zarostlou pichlavým trním.
A když nevzdáš to a půjdeš dál a dostaneš se až tam,
zjistíš, že hodně jsi cestou ztratil a jsi samý šrám.
Čeká se, čeká dlouho než otevře se ten vytoužený květ
a konečně smí se k němu přivonět -
pomalu vdechovat jeho vůni, uvolněným cítit se,
splněný sen, jak krásný je, divit se?
Každý večer všechny květiny jako oči se zavírají,
volnost a svobodu přáním, touhám ve snech dají.
Mnohé květy se po čase v lahodné plody promění,
- stejně jako sny se jednou vyplní?