KDYŽ SE DORUČUJÍ ZÁSILKY-2

Roman ještě chvíli sledoval, jak dvě ženy z domu honí kočku, která pronásledovala fretku. Pak však přistoupil ke zvonkům a zadíval se na jména, co byla na nich napsaná.

„To jsem zvědav, jestli bude někdo doma,“ řekl si, když stiskl jeden ze zvonků, na němž bylo napsané jméno jednoho z adresátů.

„Kdo je dole?“ ozval se po chvíli z mluvítka ženský hlas.

„Dobrý den, tady pošta. Mám pro vás vobyčejný balíček,“ řekl Roman.

„Co? Jakej balíček?“

„Takovou malou zásilku. Posílá vám jí Petr Smrček,“ odpověděl pohotově, když se zadíval na vrchní část balíčku do místa, kde byl napsaný odesílatel.

„Aha. Už vím co je to za balíček!“
„Mohla byste prosím seběhnout dolu? Já se do domu nedostanu.“
„Já sem tady nahá!“
„Aha,“ vyhrkl a zamžikal očima.

„Je ten balíček těžkej?“
„Není.“
„Já k vám něco spustím!“
„Co spustíte?“ zeptal se nechápavě, načež se zadíval nahoru. Zanedlouho ke svému úžasu spatřil, jak z posledního patra se začala spouštět dřevěná plošina na provazech. Zkoprněle na ní hleděl, načež ona za chvíli dorazila při zdi k němu.

„To jsou vymoženosti, co!“ ozval se muž z přízemí přes ulici.

„To jsou teda,“ vysoukal Roman a na onu plošinu položil zásilku.

„Ta vaše adresátka je v rouše Evině!“ vyhrkl náhle muž, přičemž se vyklonil se zakloněnou hlavou. Pak však náhle zmizel.

„Už si to můžete vytáhnout! Já se tady za vás podepíšu,“ vyhrkl Roman a plošina vzápětí začala stoupat nahoru.

„No jo, má je pěkný!“ ozval se pojednou muž v přízemním okně, který byl vykloněný s dalekohledem v rukách.

„Aby vám vy starej prasáku nevypadly skrz ten dalekohled voči!“ rozkřikla se žena a muž leknutím málem přepadl do ulice.

  Roman poté zazvonil na dalšího adresáta a ten se záhy vyklonil z druhého patra.

„Co je? Kdo tam dole zvoní!?“ vykřikl tázavě.

„Dobrý den. Mám pro vás zásilku na dobírku za dva a půl tisíce,“ řekl mu Roman.

„Cože!?“ vyhrkl.

„Je vopravdu na dobírku.“
„Kdo mi jí posílá?“
„Nějaký pan Kotrba.“
„Ten idiot! To si snad ze mne dělá prde…!“

„To já nevím, ale …“
„Ten čůr…! Nic platit nebudu! Pošlete mu jí nazpátek! Já tomu debilovi hned zavolám!“ křičel muž z okna na celou ulici.

„Dobře,“ řekl Roman a začal na balík psát důvod vrácení.

„Na takovýhle adresáty se vykašlete!“ zvolal muž, který byl stále vyložený v přízemním okně v domě na druhé straně ulice.

 Roman si dalších poznámek muže nevšímal a zazvonil na zvonek, který byl označen jménem Balík.

„Kdo je?“ ozval se z mluvítka hlas.

„Dobrý den, tady pošta. Mám pro vás, pane Balík balík,“ řekl Roman do mluvítka a poté se zarazil.

„To si ze mne děláte srandu?“ ozval se ostře adresát.

„Nikoliv.“
„Hned jsem dole!“

  Uběhla sotva minuta a domovní dveře prudce otevřel muž, přičemž na chodník vyběhl pes.

„Dobrý den. Tady máte vobyčejnej balík,“ řekl mu Roman.

„No, máte pravdu,“ pronesl rozesmátě muž.

„Tady se mi prosím podepište,“ řekl Roman a ukázal mu jedno místo na sjetině. Současně ke vchodu přicházela dvojice žen, kterým se podařilo chytit fretku a kočku. A v tu chvíli se zuřivě rozštěkal pes, jenž okamžitě začal skákat na ženu, co ji nesla. Ta se naježila a žena ji v náručí neudržela.
„Amire k noze!“ vykřikl pan Balík, ale to už jeho pes začal honit kočku. Mezitím se druhé ženě vysmekla fretka, která se vzápětí rozeběhla po chodníku.

„To jste ještě nezažil, co pane pošťák!“ ozval se muž z přízemí, zatímco Roman užasle sledoval pobíhající zvířata i rozkřičené lidi po ulici. Přitom rychlým krokem šel k poštovní dodávce a zároveň měl pocit, že se ocitl v nějaké komedii.

KONEC