Inversion - Začátek, který není nutný číst

Nic není špatné ani dobré. Svět je dokonale vyvážený. Je li něco dobrého na jedné straně – musí být naopak něco špatného na straně druhé. Proto neexistuje ani dobro ani zlo, protože všechno v sobě skrývá podíl dobra a zla, a ani jedna z obou složek nemůže dosáhnout převahy. Podařilo by se ji to – křehká iluze skutečna by se nenávratně zhroutila a zavládl by chaos, protože na uvolněné místo by zákonitě musela přijít jiná substance. Něco co by nebylo ani dobré ani zlé v takovém měřítku, že by se ani jedné z uvedených látek nemohlo ani přiblížit. Něco nového, zarážejícího, neznámého…

A takový je i člověk. Není ani zlý ani dobrý, pouze jedna z těchto látek se jeví světu výrazněji. Je li dobrý hudebník, bude mít nejspíše problémy mluvit, nebo počítat….

Pokud má člověk pocit, že neexistuje nic v čem by vynikal, musí přesto existovat něco v čem vyniká, pouze se to nemohlo projevit. Naopak pokud je člověk všestranně nadaný, musí být něco co mu činí potíže a čemu se doposud buď vědomě či nevědomě vyhnul….

Jenže jak porovnat neporovnatelné. Kdo může tvrdit, že to co se nyní jeví jako správné a žádoucí, nebude v následujícím okamžiku pravým opakem.

Kdo může soudit, jestli je lepší umět namalovat slunce se zavřenými očima, či pouze splést s prstů vánočku…Proto musí existovat opak této skutečnosti…Svět, kde zatímco já píšu tyto řádky, druhý já právě počítá logaritmy…

Ale pak také musí existovat chvíle, kdy se tyto dva světy protnou. Něco co nám způsobí náhlé mrazení v zádech, nutkavý pocit přestat psát a my máme pocit, že jsme byli právě někde jinde…

Nemluvím tu o paralelních vesmírech, i když možná…Kdo ví? Spíše o skutečnosti, která je natolik stejná, že se naprosto liší….Misky vah se zde vyměnily…

Toto je příběh o jednom takovém obratu…Náhlém a trochu děsivém. Víte, že je něco strašně špatně, ale nemáte ponětí co, protože celek vypadá naprosto v pořádku….