Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seInversion - Ale tohle už si raději přečtěte
Autor
Kaja.darlie
Byla noc a pak ráno. Každopádně to mělo všechno z noci i ze dne současně… Slunce naráz zašlo a zároveň vyšlo, aby uvítalo nový den. Ptáci slétli na stromy, aby z nich vzápětí odlétli. Lidé rozestlali lůžka, do kterých si nikdy nelehli, protože začali vstávat. Ti kteří právě šli do práce, se z ní zároveň vraceli. Talíř, který právě spadnul, byl v týž okamžiku posunut, dál od nebezpečného rohu. Básníci rázem drželi v rukou složité matematické přístroje a plavci létali vzduchem… Přesto tu změnu nikdo nepostřehl. Bylo to dokonale přirozené, dokonale správné, dokonale v pořádku, všechno bylo pořád ve stejné rovnováze.
Kateřina usínala na vesnici a probudila se ve velkoměstě. Místo do autobusu nasedla do luxusního auta a vydala se do práce. Jako tolikrát předtím. Jediný rozdíl byl v tom, že ji už nenaplňovala a na dobře placené místo chodila pouze z povinnosti. Na druhou stranu nemusela už počítat, každou korunu, nerozváděla se s manželem, ale zase byla bezdětná.
Petr právě usínal na velkém tankeru. Probudil se ve městě, z kterého po celý život takřka nevytáhl paty. Jeho manželka mu připravila jeho ranní kávu, ačkoliv před tím nikdy nebyl ženatý. Nachystal dětem svačinu a odešel učit na místní školu.
třiadvacetiletá Romana probrečela celou noc, protože on se s ní rozešel. Vstávala jako ten nejšťastnější človíček na světě, protože ji předešlou noc, požádal o ruku. Vdávat se bude na úřadě, přestože si před tím vždycky přála velkou svatbu v kostele. Ani jí ta změna vlastně ani nezasáhla. Dalo by se říct, že všichni na tom byli přesně tak jako před tím ani jednomu z nich nebylo přihoršeno, či přilepšeno. Co se týče poměrů v miskách vah, zůstaly i nadále ve stejné rovině.
Počkat, byl tu ještě někdo. Někdo, kdo stál natolik mimo Změnu, že se jí přímo účastnil. Někdo, kdo se stal svým opakem, ale zároveň, jehož paměť se nezměnila. Byli tu stále stejné tváře, které stejně miloval i nesnášel, pouze z jiných důvodu.
Ten někdo byla žena, dítě – něco mezi tím. Jmenuje se Alena a chodí na jazykové gymnázium. V tomto světě jsou pro ni jazyky vším…