Za stodolou

„ Nech mě bejt!“ řekl se smíchem a nepřestal si dolovat třísku z prstu.

Jazyk měl mezi zuby, šklebil se a po očku se díval na Dianu.

„Nedělej to přede mnou, nesnáším to.“ Hodila po něm i druhou botu.

„Bože! Abys mi tu neomdlela.“

Zachytil třísku mezi zuby a škubl.

„Hotovo.“

Přisedl k Dianě. Sledoval její bosé nohy, jak jimi kreslí do prachu osmičky.

„Nudím se.“ Promluvila, aniž se na něj podívala. „A ty?“

„Já ne, já relaxuji.“ Odpověděl s úsměvem.

„Pojď něco dělat.“

„A co ty chytrá?“ seskočil z trámu a poklekl před Dianu.

„Počkej, přemýšlím.“

Líbal její špinavá kolena a díval se jí do očí.

„Já bych věděl.“

„Ale na to já nemám chuť.“

„ Ty taky nevíš, co chceš.“ Obrátil oči v sloup a posadil se zpět.

„Chci jít chytat luční kobylky.“

„Co z toho?“

„Trochu radosti, když ty jsi takový mrzout.“

Seskočila a rychle běžela směrem k louce, stodolu nechávajíc za sebou.

U jabloně se otočila. Chvíli stála a dívala se směrem na něj.

„Dělej Tome.“ Sedla si pod strom.

Chvíli váhal a pak se za ní rozeběhl.

Udýchaný dosedl na zem vedle ní.

„Nevzala sis boty.“

„To nevadí. Tráva hladí, nekouše.“

„Co když šlápneš na hada?!“

„Strašpytle.“ Zvedla se a začala se točit, až se jí sukně vysoko nadzvedávala. „ Užívej si života.“

Začala se smát.

Přiběhl k ní, chytil ji v pase a vynesl na prsa. Točili se a smáli se a radovali se.

Tom zakopl a praštili sebou do huňaté trávy. Nepřestali se smát.

„ Je nám hezky, na to že se dalšího půl roku neuvidíme.“ Řekl Tom posmutněle.

„ Ty pitomečku můj. Nemysli na to a užívej si.“

Usmál se na ni, položil jí hlavu na prsa a poslouchal jak jí bije srdce.

„Ještě jsi nechytila ani jednu kobylku.“

„Nemusíme přeci dělat to, co si naplánujeme.“

Pohladila ho po vlasech.

Leželi dlouho bez hnutí, možná tam spali, možná se milovali. To vědí jen oni.

Tom odjel na půl roku pracovat do zahraničí.

Když se vrátil, už jen matně si pamatoval ten krásný den.

A ona měla jiného, se kterým sedávala na trámu za stodolou.